První mládežňák

Tušíme, že první mládežňák uspořádali Kuníkovi společně s Medvědem roku 1989. Hra „Studna“, kdy se nesla barevná voda na Javořici, Martin Seknička: „Zrychlená žába přijíždí na první kolej“, velká závěrečná hostina na dvoře má záznam i na 8mm filmu.
Rohozná srpen ? 1989

PÍŠE SE ROK 1989.
Medvěd dostal nápad, že se založí „mládežňák“ pro ty,  jenž rádi jezdili na Rohoznou v dětských letech a tak se v létě vyrazilo na první mládežňák. Z osazenstva už zbyli jen Chadža, Bobr, Skřítek, Bury a Yetti. Celotáborová hra měla název „LÁSKOVINY“. Závěrečná dvoudenní hra se jmenovala na Proroka lásky. Rozdělili jsme se do tří družstev. Zde u konírny byla vytvořena posvátná zem, kam mohl jen člen po kolenou pro vodu. U konírny byla jediná voda, která byla pitná (každé družstvo mělo svou barvu vody a ta se přenášela v igelitových pytlících). Po naplnění pytlíků jsme vyrazili k plnění úkolů na Čertův hrádek, Čeřínek, Klechtavec, Janštejn až k cíli Studánce Páně na Javořici. Komu se podařilo rozlít vodu musel se navrátit zpět pro novou do tábora. U Studánky Páně jsme přenocovali. Ráno jsme se brzo probudili a šli na východ slunce, kde jsme obětovali vodu bohyni lásky. Závěrečný večer se odehrával v jeskyni lásky. Zde nás přijímali bohové. Poté byla závěrečná večeře. Ta se protáhla až do ranních hodin. Byl to první rok bez kol a nejlepší mládežňák. Od těch dob se jezdí na kolech. Je to zas něco jiného a zase se podíváme dál.

autor neznámý

VZPOMÍNÁNÍ tento spis je ovlivněn délkou tvoření

Vzpomínání na Rohoznou minulých let docela bolí, ale zároveň mám nepopsatelný dobrý pocit nepromarněných chvil. Jsou to spíš útržky, ale díky za ně. Mám je v hlavě. Jsou někde hluboko, ale vím, že tam jsou a jednou vyplynou. Na tom prvním nezapomenu na Proroka lásky a pěší túru s živou vodou na Javořici a na noční rozvážení autem po lese. Všichni (skoro) byli ve smíšených dvojicích a já s Alešem, akže za 5min. v táboře. A bylo toho víc jenže bylo to na prvním, nebo druhým, třetím, dvacátým.

Taky si pamatuju, kdy jsem dostal svůj první pas, který zněl na méno JETY JETYMILOVIČ KRATČENKO (Tenkrát jsem se totiž jmenoval JETY a ne YETTI) za úkol dostat se co nejdál od tábora a vrátit se do 7.00 večer. Moje cesta vedla do Rohozný, Batelova, Horní Cerekve, Pelhřimova, což znamená, že jsme udělali kolečko (bohužel si nemůžu vzpomenout s kterou pěknou holkou jsem šel), ale zpátky k tý hře. Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme do Jihlavy a pak se podle času uvidí. Ona jela z Jihlavy do Tábora a já to zkusil do Polný a na kole zpátky do Jihlavy, odtud potom autobusem.
Taky jsme se jednou probudili a v táboře nebylo nikoho, kdo by nás pustil do jídelny a už vůbec nebyl nikdo se snídaní. Byla totiž v Těšenově.

Co to je za módu
a čí je to nápad
chtít poránu ódu
když nám se chce chrápat

Čtyři slova pouze
láska, přátelství, mír a moudrost
při inspiraci nouze
nepatří tam hloupost

Jediná láska opravdická
je láska k jídlu
jen po něm se mi stýská
jen pro něj já se biju

Přátelství není žádná sranda
je to cesta k příměří
ať už jsme dva nebo banda
vždy jen ten nejlepší vydrží

Nebo což takhle najít co nejvíc zdejších i nezdejších rybníků. Tenkrát jsme prošli snad vším čím se dalo projít a pili vodu nebo spíš kapky rosy z kontryhelu. Málem jsme nestihli limit, protože jsme zabloudili, ale nakonec jsme na plný čáře vyhráli.Už si přesně nepamatuju kolik jsme našli rybníků, ale bylo to víc než 30. A kdo byl vlastně my: YETTI, FIALKA, KOPRETINA, KRYCHLE – to nás je polovina.V tý druhý byla, co si pamatuju, svědek: DANA K.

A nebo životy a přísloví. Jak se Krychle brodil potokem od Rohozný až do tábora, aby jsme nebyli oloupení ….

TO CO JE NA TOM PAPÍŘE JE TAK JEDEN DEN NA ROHOZNÉ, ALE KOLIK TĚCH DNŮ BYLO.

Yetti

Následující fotky jsou možná o rok nebo o dva jindy z 1. běhu sportovního tábora pod vedením Kuníků (cca. 1989 nebo 1990?) – v archivu označeno jen jako „Rohozná historie“.

Napsat komentář