Japonsko

Zenové zahrádky a buddhistická meditace, šintoismus – cesta bohů, bojová umění, bubny taiko, kuchařky vaří su-shi. Na jezeře bahňáku plují rybářské bárky a sledují v chrámku na břehu jeviště divadla Nó. Rýže všude a pořád!
ROHOZNÁ 9. – 21. 7. 2008

22 odpovědí na “Japonsko”

  1. Ahoj všichni!
    Protože romský vševědoucí čtyřoký Štárja Khengero na Švédských Valech prorokoval, že se za rok hraje na Staré Japonsko, otevírám tuto prostor pro podněty a nápady… do galerie přidávám taky fotky z Londýnského British Museum, kde mají japonskou sekci a já už se tam byl honem podívat. 🙂
    http://www.rohozna.net/galerie/index.php/category/rok-2008/japonsko/inspirace

  2. že by letos i Japonský maraton?
    Mail jsem právě dostal,jsem se vrátil v neděli z Holandska, z MS a ME v běhu na 100km, jsem bohužel nedoběhl, skončil na 85km, ale byla tam invaze Japonců, vyhráli co se dalo, muži i ženy, tak oni přijedou i do Rohozné? Nebo jak tomu mám rozumět? V roce 2005 bylo MS V Japonsku, ale tam jsem nebyl.
    S pozdravem Pavel Hotař


    Ahoj Matěji,
    omlouvám se za zpožděnou odpověď, ale stejně pořád nevím, kdy
    přijedu. Určitě chci přijet aspoň na chvíli a uvařit sushi –
    mám recept od japonský spolužačky! Škoda že už odjela zpátky
    do Japonska, vzala bych ji s sebou..

    Tak zatím, na viděnou! jana

    Tak byl včera někdo na tématickém večeru Japonsko v Chilli, jaké to bylo? 🙂

  3. byl jsem tam – viz moje a Romčiny poznámky..

    -sakura-posvátný strom, bílé listy, obřad-na opadané větve se navazují lístky s přáním…

    -shinkanzen- posvátný japonský vlak -„letí“ až 560 km/h

    – tipickě japonské lodě – vyjedou 3 „kůly“, na kterých loď jede, v podstatě také „letí“

    -polévka se pije

    – příbor nepřipadá v úvahu-jen hůlky

    -rýže-posvátná, jí se zvlášť a až nakonec, nesmí se s ničím míchat

    -polévka- silný vývar se zázvorem (zázvor cpou všude)

    -čínské zelí + bílá ředkev + sezam. semínka – salát

    -slané palačinky

    -kalbi-původem korejské jídlo, přenesené do Japonska

    -zázvor- nakládáný i jiný

    -rýže zalitá horkou vodou rozmíchaná do nápoje- pije se studený, teplý, jakkoliv a kdykoliv

    -wasabi- strouhaný křen

    -ryby na všechny způsoby- uzené, grilované, ale nejčastěji syrové

    ZAHRADY :

    -rajská- zeleň, jezírka…“oku lahodící“
    -zenová- písek, shrabaný jedním směrem, do něj zasázené kameny
    -čajová- určená pro procházení, jako park, bonsaje, pečlivě opiplávané

    -v jezírkách- vyšlechtění barevní kapři

    -riokan- tipický japonský hotel, spí se na tatami (žíněnkách na zemi)

    -koupel- velká vana- před vstupem se vydrhneš, po něm to samé, v jedné vaně více lidí

    -talismany – kočka štěstí
    – opičky neslyším, nemluvím, nevidím
    – jap. drak-spíše velký had

    – thóra- u Shintoistických i Buddhistických chrámů-dřevěná brána

    – na hroby dětí se dávají sošky s malýmy oblešky, na hroby zenových mistrů se dávají sochy zvířat podle jap. kalendáře

    -a zajímavost na konec- mají pouze kreslené pohádky : krtečka téměř uctívají !!!

  4. Tak jsem byla v sobotu v okolí Rohozné…A řeknu vám, jestli chcete jet na houby, tak okolo Čerťáku jich roste TOLIK!!! Prakticky nikdo tam nechodí, a když, tak houbaři s plnýma košema a igelitkama a kdovíčím ještě úžasných hřibů… A taky jsme byla na Přední skále, a teda- takhle šíleně zamaskovaný ohniště, to jsem se fakt styděla, to tam mohla být rovnou cedule.. Ale už to tam není… A ještě jedna věc: Jak už nechal Lukáš informovat: 21.10. v 10 hodin v divadle na Kopečku hraje Nori Sawa z Japonska jakousi pohádku, a tváří se to víc než zajímavě…
    Tak drobná změna: Nori Sawa se nestíhá vrátit z Japonska, tak bude pohádka až ve tři… 😉
    Tak teda litujte, kdo jste na japonských pohádkách nebyli, bylo to super!!!
    A další věc: V aktuálním čísle časopisu Epocha je dlouheeej článek o samurajích!!!

  5. Ha, zásady čajového obřadu!

    – buďte prodchnuti laskavostí během celého obřadu
    – buďte zdvořilí a klidní
    – nekritizujte ostatní
    – odložte svoji pýchu
    – nepožadujte náčiní, náležející druhým
    – nesoustřeďte svoji pozornost na čajové náčiní
    – hostíte-li význačnou osobnost, můžete předložit vhodné čajové pečivo
    – skuteční ctitelé čajového obřadu dokáží přivřít oči nad použitým náčiním, opotřebovaným jinými
    – čajový mistr neusiluje stát se znalcem čajového obřadu
    – zasvěcenci by měli být skromní, měli by chápat buddhistické učení a mít cit pro poezii
    – čajový obřad se zdá být prodchnut osamělostí. Pokud se snažíte usilovně nalézt záblesk krásy, nenajdete ani špetku osamělosti. Pokud však postupujete neohrabaně, krása jen hromádkou smetí
    – neměli byste provádět ceremonii, jež není v souladu se srdcem vašeho hosta

    takovéto a ještě mnoho jiných informací najdete na jakýchkoliv stránkách, staší do vyhledávače zadat „Japonsko“, „japonské čaje“atd…

  6. A ještě pár mouder od opravdu moudrých shintoistických mnichů:
    Kdo pije, neví, jak víno škodí, kdo nepije, neví, jak prospívá.
    Když se tě ptají, neprozradíš nic, ale sám od sebe řekneš vše.
    Bohatí nejsou milosrdní a milosrdní nejsou bohatí.
    Kdo neuměl žít, nebude umět umírat.
    V trpělivosti a harmonii je skutečná síla.
    Vědomosti jsou poklad, který svého majitele všude provází.
    Jednou sám vidět je lepší, než stokrát slyšet.
    Štěstí rádo navštěvuje dům, ve kterém vládne dobrá vůle.
    Když bojují dva tygři je jeden odsouzen k zranění a druhý k smrti.
    Vstoupíš-li do vesnice, řiď se jejími zákony.
    I tisícimílová cesta začíná prvním krokem.
    Prostořekost, toť pramen mnoha neshod.
    Přehnaná zdvořilost se stává urážkou.
    Úhledně psát umí mnozí, ale čtivě málokdo.
    I mezi přáteli má vládnout zdvořilost.
    hráz protrhnou mravenčí chodbičky.
    Tvá silná stránka bývá počátkem tvé zkázy.
    Lezeš-li vysoko, začni lézt odzdola.
    Trpělivost je nejdůležitější vlastnost.
    Neptej se na věk, ptej se na zkušenosti.
    Na plody své práce čekej trpělivě, můžeš si i zdřímnout.
    Výchova znamená více než původ.
    Až když máš děti, začneš ctít své rodiče.
    Učení je jako tlačení vozu do kopce – trochu povolíš a hned jede zpátky.
    Milované dítě vyprav do světa na zkušenou.
    Děti nás vážou ke třem světům: minulosti, přítomnosti a budoucnosti.
    Jen ti, kdož nezapomenou předchozích zkušeností, se stanou mistry.
    Dokonce i malý brouček má svou malinkou dušičku.
    Závazek vůči rodičům je vyšší než hory a hlubší než moře.
    Lidský život je jako svíčka ve větru.
    Mám-li být bit, pak rodičovskou holí.
    Kdo dobře zná sám sebe, nebojí se jiných.
    Člověka si pamatují lidé jednu generaci, ale jeho skutky navěky.
    S člověkem, o kterém pochybuješ, nespolupracuj, o člověku, se kterým spolupracuješ, nepochybuj!
    Slibuj pomalu, ale sliby plň hned.
    I v létě je dobrým dárkem teplý prošívaný kabátek.
    Hádka je jako přeháňka, nikdy nevíš, kdy se spustí.
    Ke mletí potřebuješ kámen, k vydělávání peněz trpělivost.
    Ke starému člověku se chovej jako ke svému otci.
    Muž se má podobat borovici, žena vistárii.
    Žena je ústřední sloup domu.
    Žena a rohože jsou lepší nové.
    Ženu si vybírej v kuchyni.
    Žena a bobová pasta jsou tím lepší čím jsou starší.
    Ženy a rýže nebudeš mít nikdy dost.
    Peníze si zamykej, ženu ne!
    I v pokoji o tisíci rohožích potřebuješ k přespání jen jednu rohož.
    Zeptáš-li se, stydíš se za svou nevědomost teď, nezeptáš-li se, stydíš se celý život.
    Lidé jsou všude stejní, jen zvyky se liší jeden od druhého. Povaha tříletého zůstává do sta. Zlé skutky se vracejí zpět k tomu, kdo je spáchal.
    Letní oblohou a lidským srdcem se nikdy nemůžeš být jist.
    Lidský život je stejně křehký jako květina, která kvete jen chvíli.
    Chudoba je počátek světového bohatství.
    Skutečné mistrovství vypadá jednoduše.
    Sto dní práce, jeden den radosti.
    Dlouhý život – mnoho ostud.
    Ráno jíme, abychom vydrželi peklo pracovního dne, večer jíme, abychom se radovali.
    Když se tě ptají, neprozradíš nic, ale sám od sebe řekneš vše.
    Věř jenom polovině toho, co slyšíš!
    Ani nejdražší zrcadlo nezrcadlí rub.
    Básníci znají i krajiny, kde nikdy nebyli.
    Bohatí nejsou milosrdní, a milosrdní nejsou bohatí.
    Co bys rád řekl dnes, řekni raději zítra.
    Draze koupené levnější darovaného.
    Hlavní město je to, v němž žiješ.
    Kdo neuměl žít, nebude umět umírat.
    Kdo pije, neví, jak víno škodí, kdo nepije, neví, jak prospívá.
    Kov se pozná v ohni, člověk při víně.
    Květina je krásná polorozkvetlá, opilost také. Meditovat nad svou příští dráhou – dobře bavit myši pod podlahou. Nahatí nic neztratí.
    Rodiče mají děti nejdřív na rukou, potom na klíně a nakonec na hřbetě.
    S prvním pohárem člověk pije víno – při druhém víno pije víno – při třetím víno pije člověka.
    Špatná manželka jako neúrodné pole – na dlouhých šedesát let.
    Velké pohromy vznikají z malých příčin.
    Věštec sám nezná svůj vlastní osud.
    Víno je králem léků.
    Víno je lepší než sto lékařů, ale je i příčinou sta chorob.
    Zařízne-li chudý k obědu slepici, je nemocný on, nebo ta slípka.
    Zbytečná věc – zbytečná starost.
    Přátelé jsou jako nasolené slívy; čím starší, tím lepší.
    Kráva pije vodu a je z ní mléko, zmije pije vodu a je z ní jed.
    Jednou sám vidět je lepší než stokrát slyšet.
    Mnozí přátelé se nehodí ani k pití čaje.
    V trpělivosti a harmonii je skutečná síla.
    Jednou rukou nezatleskáš, jedním křídlem nepoletíš.
    Dítě, narozené za dne, se podobá otci, narozené v noci, matce.
    Nejdřív máme děti na rukou, potom na klíně a nakonec na krku.
    Láska tichošlápka kovaříčka je mnohem vášnivější než láska rozeřvané cikády.
    Přátelé jsou jako nasolené olivy: čím starší, tím lepší.
    Štěstí rádo navštěvuje dům, ve kterém vládne dobrá vůle.
    Manželství jsou psí dni s umělým kropením.
    Hruď v rozedraném kroji, srdce ve zlaté zbroji.
    Smrt je peříčko, služba je hora.
    Dopad velkého úspěchu rozvíří vítr drobných nepříjemností.
    Štěstí se nečekaně samo oznámí. Náhodou zívne pes – a moucha vlítne psovi do tlamy.
    Na cestě nechť tě provází souputník, v životě soucit.
    Při prvním poháru člověk pije víno, při druhém poháru víno pije víno, při třetím poháru víno pije člověka.
    Nikdo z nás není tak chytrý jako my všichni dohromady.

  7. přikládám některé vtipné novoroční zdravice:


    starý rybník
    žabí skok
    zvuk vody

    arigato domo, na masopustu. Katana nabrošena a kimono vypráno. jinými slovy: šaty jsou ve skříni.
    Lukáš Vavrda


    Ahoj Matěji, při Tvém mailu jsem dnes trochu uronila slzičku. Jsem moc ráda, že když už ne já, aspoň jedno z mých dětí je součástí toho všeho úžasného……Kéž Ti Tvá hravost vydrží ještě spoustu let.Věra

    Karel Meziříčko asi vynechá, boooo máme velkou rodinnou akci!


    Cau, ja bohuzel jsem zrovna v tu dobu pryc. Jinak maminka vzkazuje, ze dnes napsala novou knihu (ted me mlati, ze mam napsat byla vydana…): Ninja 1540-1650 nl. Prej je DOST dobra a mas ji zkouknout v cajovne. Zdravi Padrt (Kuře Pařízkovic)

  8. připojuji co jste napsali jako nápady na tábor u ohně poslední večer po maratonu (3.5.2008) …
    celý tábor jíst hůlkama, kdo ne body dolů (nebo pojede domů)
    ocasy v kimonech
    sumo zápasy ve stavidle
    řežba mečama
    Týjismus + podobné obřady (to bych tipoval na Kolomba – pravděpodobně myslel Čanoju – proslulý čajový obřad)
    Akce na hlídkách (vlajky)
    Theater with mimes – Chinese shadows
    ….zatim nic moc, tak vymejšlejte, co byste si rádi zahráli a vyrobili, napište a všecko se splní! 😐

  9. :mrgreen: Hey jakto? žádné ohlasy na tábor? Co jsme dělali, jak jsme to prožili? Žádné šakuhači, zenové zahrádky, torii, plovoucí svíčičky, hořící stromy?

    A na co budem hrát příště? Horkými favority tématu jsou eskymáci – inuitové, domorodá afrika, prérijní indiáni…

    ➡ ➡ co ještě nebylo? Vietnamci, Ukrajinci, Mongolové, Čína, Laponci, Arabi (Turci, muslimové), Židé, Germáni

    ➡ co už bylo? Slované, Řecko, Vikingové, Keltové, Egypt, Japonci, Aztékové, Romové…

  10. já se nebudu moc rozepisovat, jen tak stručně co se dělo:
    Po příjezdu jsme byli přepadeni a rozděleni do skupinek, aby nás mohli lépe hlídat 😀 a jedli jsme rukama. pak se celý tábor samozřejmě hrály hry apod., ale já shrnu jen to nejzajímavější – každé odpoledne se konal čajový obřad, postavili jsme nové pódium a bránu tori, u jejíhož vyzdvyžení jsme posílali lampiony po „jezeře“ 😀 . Dále jsme postavili zenovou zahradu uprostřed nádvoříčka. Také přijel mistr flétny Shakuhachi Vlastislav Matoušek se svou dcerkou Anežkou. S ní máme počítat na příští tábor ;).
    A na příště bych dal Maory nebo Pygmeje 😉 Tam by vlastně každý dospělák byl cizí, protože je moc velkej 😀 takže průzkumník z Evropy, kterého zabijem a sníme 😀

  11. ahoooooj….. tak deli ty chces vedet neco o tabore jo?? no taak…. proste bylo tam nekolik zazitku ale kldybych ti je mela vsechny napsat tak tady budeme hooodne dlouho… ale tak jestli si vzpomenu na ty nej nej tak ti je pisnu…. tak treba kdyz jsme meli jit no nebo aspon chvilku bezet orientacni beh… tak se asi 3 tymi ztratili (ja byla mezi nima) 😆 a vsici sme nejvic byli nastvany na Prdika protoze to roznasel on…
    😆 a hlaska byla: KDO TOHLE VYMYSLEL?? ZEBY PRDIK??? 😆 😆 😆 ale potom se pro nas prisel Karel a hledali jsme s nim tu karticku a v poho sme se vratili do tabora… takze taky hustej zazitek.. 😛 ale musim ti to napsat dooost si nam tam chybela… doufam ze priste pojedes!!! Kdyz si jeste na neco vzpomenu tak ti to sem pisnu tak zatim papa…. a mej se mooocinky krasne….

  12. Přikládám přepsané cestopisy některých klanů (výprava do Ostrovní svatyně a na statek) :

    Lehký vánek čeří vlny na hladině,
    odlesk slunce, zpěv ptáků,
    vůně lesa …

    Vítr nám čechrá vlasy nacházíme
    malé jezírko uprostřed skal a
    dřevěnou chýši …

    Kdo v ní poslouchal zpěv ptáků
    jako my teď?

    Pokračujeme dál dubovým hájem
    na jehož konci se ocitáme
    na prosluněné louce plné
    lučních květů …

    Vítá nás čapí rozhledna
    umíráme horkem proto
    se občerstvujeme dobrotami …

    Stromy se kymácejí v poryvech
    větru krásný pohled na
    louku, klidná hladina
    rybníku nádherný zážitek
    pro oči …

    další obyvatele lesa v
    podobě hmyzu nám
    dělají společnost při
    sbírání borůvek a
    malin …

    Na konci naší cesty nás
    čekal krásný statek …

    Procházeli jsme lesem kde vítr foukal mezi větvemi. Cestou jsme viděli krásný zabažený lom. Chvíli jsme se zastavili a kochali se.
    Když jsme se nadechli, cítili jsme vůni stromů, smůlu a paslouchali, jak skřehotají ptáci. Šli jsme z kopečka pořád dolů a dolů. Po spadaných listech jsme cápali pořád dál a hledali jsme dary. Cesta nám rychle utíkala. Všichni jsme se těšili jak se vykoupeme. V Těšenově jsme narazili na malý obchůdek, kde jsme si šli něco koupit. Když jsme si odpočinuli, šli jsme pomalu k rybníku. Cestou jsme uviděli kapličku, kde jsme hledali kámen.
    Chtěli jsme se koupat, tak jsme šli k rybníku. Cestou jsme narazili na strom s třešněmi, natrhali jsme si jich pár a šli dál cestou.
    V dáli jsme viděli krásně hnědé pole, které vypadalo jako poušť. Chvíli jsme se kochali a pokračovali dál cestou. Došli jsme k rybníku. U rybníku jsme se muslei přebrodit na ostrov, kde jsme odevzdali dary. V rybníku bylo spoustu bahna do kterého jsme se bořili. Poté jsme šli na oběd a potom na statek. Cestou na statek jsme viděli hodně kukuřičných polí. Po nějaké chvíli jsme dorazili na statek. Statek jsme všichni obdivovali, jak je krásný a velký. Bylo to NEUVĚŘITELNÉ. Cesta byla hodně dobrodružná.

    Koide píše o kameni:

    Hraniční kámen mezi územím šlechty. Když se tento kámen zakopával, tak se seběhla celá ves a nakopali konšela do prd… , aby si zapamatoval, že ho tu zakopával.

    Tam byl dům a tam byl dům. Tam i tam byli vojáci. Oba se zamilovali do slečny a navzájem se zabili a postavili jim kámen.

    CESTOPIS KLANU ITO
    16.7.2008 10.00 hodin

    Těsně po ranním načerpání vnitřní energie či jsme se vydali na dlouhou cestu do neznáma. Sluneční paprsky se nám opírali do zad a pomalu nabývaly na síle. Jemný větřík si pohrával s pramínky našich vlasů a probuzoval v nás čirou radost ze života. Procházeli jsme se mezi silnými kmeny stromů, mezi nimiž se problesklo dřevo poblíž stojícího seníku. Doputovali jsme k Čuchejtku obklopenému zelení, kde jsme se zastavili a vnímali jeho krásu.
    Ona krása natolik uchvátila Vojtu, Pinďu a Adama, až se dostali do sakury, přičemž neustále opakovali mantru: „Já chci řízek!“. Křivolaká cesta olemovaná uklidňující modrou barvou nás však vedla dál. Uvnitř nás vnitřní klid a mír byl lehce narušen dohady zda se staneme červenými marťany či červenými mravenci. Naskytla se zde i nabídka být růžový bobr. Během vyvrcholení těchto sporů dorazil náš klan k posedu, jenž mírně splýval s okolní přírodou.
    Pomalu ubíhající cestu jsme si krátili zpěvem, výše zmíněnou pří nebo hlubokým zamyšlením nad vhodným dárkem pro uctění vyšších kněží i mnichů. Po přechodu rozlehlé louky plné barevného kvítí jsme se dostali do The Sinova (Těšenova). Při průchodu touto vískou nás přivítal vznešeně sedící čáp, jenž díky našemu vzrušenému rozhovoru roztáhl svá křídla a rozlétl se k vysoké lampě.
    Zastavili jsme se v místním krámku, kde nás bílá evropanka nechala doplnit zásoby, poté naše oči upoutal neveliký kámen, který na první pohled prozrazoval své stáří. Jedna ze starších žen nám také prozradila tragickou historii této vsi.
    Byli jsme jí do hloubi duše zasaženi, i přes to jsme se však vydali na cestu dál. Těžké mraky se proháněly nad našimi hlavami a vrhaly na přilehlá pšeničná pole tmavé stíny. Nohy nás nesly směrem k rybníku přes ne příliš hustý les. Konečně se před námi začal rýsovat cíl naší výpravy a proto jsme se již převlečeni do plavek brodili bahnem do nejž se nám téměř po kolena bořily nohy. Poklady ležící na křovím pořostlých ostrůvcích byly už na dosah ruky. Ti nejodvážnější ze všech jako první zvědavě zároveň bázlivě zkoumali nitra těchto ostrůvků. Odměnou jim byly prachobyčejné misky jejichž význam nám doteď zůstává skryt.
    Nyní jsme byli připraveni přemístit se na statek, kde jsou dle korejských zvědů ukryty tajemné svitky. Ty se daly získat jedině výhrou v jedné z devíti soutěží. Následovalo i jejich hledání, přičemž konec tohoto putování se nenávratně blížil. Tak začaly naše kroky směřovat ku císařskému městu, odkud jsme též poprvé vykročili vstříc dobrodružství. Zabráni do rozhovorů jsme pomalu, ale jistě pokračovali dál. Kroky nám proskakovaly kobylky, místy někdo utrhnul barvité kvítí. Čas plynul není snad moc divu, že se před námi začaly rýsovat jemné obrysy statného města, kam jsme téměř v okamžení došli.

    KOIDE

    Vyšli jsme z tábora za krásného počasí, které nám zvedlo náladu, naše cesta začala vypadat nadějně. Haiku na Čuchejtek:

    Lomík, kde je žabinec,
    smrdí jako kravinec – jíme svačinu.

    Karel se kryje před útoky Jumba ve stínu listí.
    Mnoho olší šumí větrem ve vykotlaném pařezu.
    Má noha píchá jeřabiny.
    Mám za nehtem mravence. Au!
    Vidíme malý posed, Adámek nám ho málem prosed.
    Na seníku sedí houba, vykukuje jako trouba.
    Na horizontu mrak – těšme se na Těšenov.
    Čáp sedící na lampě, kouká na nás jako čáp.
    Čáp na elektrickém vedení sklap.
    V tu chvíli se nám vybavila písnička:

    Čápi z komína od cihelny zobákem klapou asi jsou nesmrtelný!

    Asi hodinu jsme skejsli v obchodu, vezmu si provaz a půjdu se zastřelit pod vodu.
    Adélka si nohu zvrtla, doufejme, že není mrtvá.
    Snad nebude pršet, bude nám to slušet.
    Než dojdeme k cíli, vydáme dost síly.
    Viděli jsme i velkou bránu, myslíme, že přijdem k ránu.
    Hle, támhle v dáli, hladina se blýská, půjdeme se podívat z blízka.

  13. 16.června za slunečního roku 2008

    V 10.10 za velice příznivých podmínek vycházíme z tábora a míříme vzhůru do výšin. Za této cesty potkáváme podivného motorového koně nesoucího na hřbetě dva pasažery podivného vzhledu (nejvýraznější byly jejich rovné modré oči) a prazvláštního odění. Pokračovali jsme dál svou cestou, skrz sekvojový háj, když se před námi vynořila ranním sluncem prosvícená planina s majestátní sakurou uprostřed. Naše cesta nás dovedla až do staré osady Te senov, kde jsme u místního kupce nakoupili proviant na další cestu. Této malé osadě bych rád věnoval pár řádek.
    Obec Te senov měla velice smutný osud. Ne zas tak dlouho po jejím založení byla vypálena procházivší armádou. Vesnice vyhořela do základů, žádný z obyvatel nepřežil. Vesničku znovu přestavěli, tentokrát v údolíčku opodál. Několik let poté špatný kami tohoto místa způsobil pohromu v podobě morové rány. Vesničané pomřeli, až na jednoho. Ten vylezl na kopec a zapálil hranici tak vysokou, jak jen dosáhl. Z vedlejších kopců mu stejným způsobem odpověděli další přeživší obyvatelé. Když obrovské nebezpečí pominulo a naštvaný kami se utišil, znovu vybudovali prosperujícíc obec. Pár let na bylo klidné období, než se ve městě pokusila usadit korejská armáda. Boje probíhaly několik dní, ale vesničané se nedali. Poté zalepili dírky po kulkách a tím nejspíše opět rozzlobili svého kami, takže vesnice vyhořela dvakrát po sobě. Při této tragedii uhořela malá holčička… KAMEN
    Po rozhovoru s nejstarším mnichem osady (kupodivu ženského pohlaví) nás cesta dovedla lesem, procházeli jsme skrz proudy světla prosvítající skrze listoví stromů. Konec naší cesty se nacházel u jezera opředeném keři… Uctívání ostrovní svatyně nám zabralo trochu času, hlavně kvůli bahně… Mezi rýžovými políčky se před námi vynořil majestátní statek. Majitel statku nás vřele přivítal a prodal nám potřebné suroviny. Po cestě zpět jsme se snažili pobrat co nejvíce bylin, pokud možno léčivých. Po konci cesty většina z nás padla polomrtvá do postele. Jestli nás čeká ještě jedna taková cesta, pak Budha buď s námi.

    Colombo

    NA ZAČÁTKU CESTY
    BYLO TO MOC HEZKÝ
    VIDĚLI JSME PAŘEZ
    CO VYPADAL JAK PES
    POTÉ JSME ŠLI DO KOPCE
    BOLELI NÁS NOHY JAKO STARÉ DŮCHODCE
    PAK JSME DOŠLI NA LOUKU
    KDE BYLO PLNO PAVOUKŮ
    ČÁP SLEDOVAL NAŠI CESTU
    NEŽ JSME DOŠLI K BISTRU
    OBČERSTVENÍ MŇAM, MŇAM, MŇAM
    DĚLALI JSME HAM, HAM, HAM
    LUKÁŠ SE NÁM ZTRATIL
    HNED SE ZASE VRÁTIL
    BOŽENKA VIDĚLA POUŠŤ
    JÁ ZASE JEN SPOUŠŤ
    PO MODRÉ STÁLE ŠLI JSME SPOLU
    NAŠTĚSTÍ TO BYLO Z KOPCE DOLŮ
    BOBEK FOTIL O STO ŠEST
    MY VYMÝŠLELI POVĚST
    LESEM BYLA CESTA DLOUHÁ
    ŘADA Z NÁS UŽ NEMOHLA
    BORŮVKY JSME OBJEVILI
    DOBŘE JSME SE NAPAPALI
    NA CESTU SE DÁL VYDALI
    AŽ K CHATĚ NA BŘEHU RYBNÍKA
    KDE JSME DALI ODDYCHA
    PAK NA OSTROV PRO MISTIČKY
    A PAK RYCHLE NA ŘÍZEČKY
    POTOM JSME ŠLI NA STATEK
    SUMO NÁM DĚLAL BOBEK
    NAŠLI JSME DEVĚT ZPRÁV
    KAŽDÝ ODEŠEL ZDRÁV
    CESTOU DO TÁBORA JSME SBÍRALI BYLINY
    BYLA TO PRÁCE, KDYŽ JSME JE HLEDALI
    DO TÁBORA JSME DOŠLI VČAS
    MĚKKÁ POSTEL ČEKALA NÁS
    (pozor odtajnění! následuje přeškrtaná verze o dost šťavnatější než předešlá:

    ŠLI JSME DÁL A DÁL
    POČKALI JSME AŽ PŘEJEDE AUTO
    A PAK JSME ŠLI ROVNĚ A ROVNĚ
    JÓÓ A VŠICI KLUCI SE MĚLI POVINNĚ VYMOČIT.

    BOŽENKA UČINILA ÚŽASNÝ OBJEV
    POLE VYPADALO JAKO POUŠŤ (aspoň podle ní)
    PATRIK A NIKOLA SE MAJÍ STRAŠNĚ RÁDI
    JSOU VÍCE NEŽ KAMARÁDI
    PO MODRÉ FURT JDEME SPOLU
    NAŠTĚSTÍ JE TO Z KOPCE DOLU
    DOUTNÍKY ROSTLY NA LOUCE
    V LESE BYLO PŘÍJEMNĚ
    PO MODRÉ JSME ŠLI
    LESEM SPOLEČNĚ
    DIVOKÉ MALINY LEMOVALI
    NAŠÍ CESTU POUŤ
    BOBEK FOTIL O 106
    MY VYMÝŠLELI POVĚST

    Stromy padají
    kat je zajal
    slzí jako lidé

    Haiku neznámého autora

    NEDĚLE

    BUDÍČEK 8:30
    ROZCVIČKA – trapná – vysbírat prospektory
    SNÍDANĚ – chleba – med – čaj
    DOPO – HECOVAČKA – pokřik – obleky – najít si meče
    „BITVA“ vedoucí vs. děti
    – 10x 1m 20cm dluhých tyčí – zatlouct – děti, my 6tyčí
    – každej oddíl svou barvu roliček – 50 ruliček
    – silnice je láva! Musí se překračovat!
    – Snažíme se zaplnit tyče… plná tyč – konec
    – Dotek – ztrácí ruličku – zpět na své území
    – Tyče se nikdo nesmí dotýkat – kruh kolem r=2m, nesmí se vstupovat

    FAKULE – děti samy – 1 nominujou, kecy taky
    Polejváme
    BALÓN po ohni!

    Pak pršelo a všechno bylo jinak – byli jsme na půdě a oheň máme schovanej na příští rok!

    GEJŠI A SAMURAJOVÉ

    1) První zkouškou gejši je zkouška hudebního umu. Její podstatou je hra na šamisen a zpěv.

    2) Tajemství půvabu gejš zpočívá v taktu, vtipu a vytříbené mluvě tato disciplína se nazývá iki…

    3) Každá správná gejša ví, že i oblek musí mít.

    4) Fyzicky nejnáročnější je umění tance nihonbujo

    5) Poslední dovedností pravé japonské ženy je sakura neb zdobení hlavy.

    6) Pověstné umění ovládání meče je základní disciplinou měřící přesnost, rychlost a vnitřní klid samuraje.

    7) Mistr střelby dokáže chytit mouchu v letu.

    🙂 Chceš-li býti samuraj tu
    nestačí ti chytit krajtu,
    musíš složit haiku,
    žádnou kalamajku

    9) Samuraj je i čajový mistr

    10) Japonec
    mistrovo slovo platí nadevše.
    Samuraj plní příkazy svého pána bez jakýchkoliv výhrad a řečí.

    ——————-

    Plenila a bohatla, poklady
    Dle svědectví zvědův
    Korejství všemožného aby
    Támhletím směrem (Těmo)
    A tajuplném, saké
    Jelikož i věděním zvané SUTRI
    Vydá se mohutná armáda
    Ze západní země na východ
    Jsou v místě dobře skrytém
    Tajemný svitek, který zachován
    Korejských jest místem
    Nikdo

    Zmatená zpráva vyluštěná? z hledačky a přemlouvačky korejců… docela pěkná postmoderní básnička, ne?

    —————–
    nedodělaná Skřítkova písnička

    Tam kde japonský je kraj
    Žije samu samuraj

    Do potoka si uši nohy namoči

    Hoši jekne oba rano do lesa
    A do batohu nevememe si sako
    U potoka zima je a my se zabalime do deki
    A těšime se na kakao

    Na doly hurá mame radi
    anebo deme na maliny
    Kdo nemůže a má boty samy otoky a pupeny
    Do lavoru nohy namoči

    Je to nabody!

    ———————————————
    BUDÍČEK dle situace ITO 7:30
    ROZCVIČKA – DÍRA, kdo víc vedoucí bombardujou šiškama – „přinášíme vám mír“
    SNÍDANĚ 8:05
    PŘEDNÍ SKÁLA – svačina (tatranka a něco… banán)
    šifry – zkoušky (názvy) – na přední skále SUTRA – přísloví
    MEČ, LUK, HAIKU, ODDANOST, ČAJ

    OBĚD 14:30
    15:00 … od
    16: korejci … text – každej Korejec má část textu
    SVAČINA
    Po svačině SUMO, DEKOMLAT
    VEČEŘE – po večeři – zkouška kaligrafie
    Jdem spát – ale budi nás zase Korejci – NOČNÍ HRA – zvuky

    Pochod na Přední skálu
    – vedoucí zavázaný oči?
    – na čas ne
    – šifry

    Studánka – směr Mešnice – očista?

    DĚŠŤ – konírna – dekomlat
    noční hra zvuky mističky
    SKŘÍTKŮV DUCH – duch na kládě – lidid mluví za něj – poví, kde najdou mističky

    Najděte si svého korejce (vedoucí) – má informaci – část textu – získat info podobrym

    —————–

    SAITO (Kyslík) JUI (Mach) KOIDE (Karel) SAGARA (Odi) ITO (Voito) KOBAJAKAWA (Bobík)…
    Hry kolem 14.7.
    Stany rozcvička, šifry, zenová zahrádka, korea, orienťák, stany, zprávy, zvuky, sutry, byliny, píseň, deník, zboží, vojsko, území, mech, smůla, písnička, cvičení, vlajky, pečetě, borůvky, delfín, TV soutěž, dřevo, lodě, sudoku, divadlo

    Andrea – pěkná budka!

Napsat komentář