Jurta zhurta

Tradiční podzimák tentokrát zase trochu jinak. Druhý pokus o konstrukci pravé mongolské jurty. Místo a čas pro setkání, hry, společné putování, sebepoznání a vůbec konba žijby dobrodružstvím. (Promýšlení tématu letního tábora!) 
LHOTKA u Telče – chalupa 27. 10. – 1. 11. 2009

2 odpovědi na “Jurta zhurta”

  1. Sešlo se nás sice pár, ale byla stejně plná chalupa…
    Bára Procházková, Colombo, Jirka, Matěj, Pája, Anička, Jáchym, Ondra, Mach, Kislík, Ondrouš, Terka Brussmannová, Klokan a Hanka, domácí Šiška a Medvěd, sousedi ze Lhotky Soňa, Jarda, Johanka a Sam Indrovi, Sára a Martina Procházkovy, na Dušičky přijeli ještě taky Jitka, Šmidla, Bertík a Toník

  2. Takhle prožitý prázdniny jsme mohli zažít jenom my!! Začlo to už v Jihlavě na autobusovém nádraží. Když jsem přišel na nástupiště uviděl jsem jenom Kolomba. V tu chvíli mě napadlo, že na ,,podzimák“ pojedu já a Kolombo ale po chvilce už vidíme Odího s baťohem o kterém jsme oba věděli, že i on pojede. Ale najednou jsem si vzpomněl, že mi taky Odí na icq psal, že jede i ,,nějaká“ Bará Procházkova, což mi tohle jméno v tu dobu nic neříkalo a tak jsem napsal, že žádnou Báru neznám, ale Odí si byl stopro jistý, že ji znám a tak ji začal popisovat. Prvně mi napsal že jezdí s námi na letní tábor, ale pořád mi to jméno nic neříkalo, jelikož si všechny lidi z tábora nepamatuju jménem, ale pouze jen obrazně, a tak ještě přidal jak vypadá a u mě pořád nic. 😀 (např. že je jí asi 11 let, blonďaté vlasy, atd.) Podle toho jsem poznal, že na podoby lidí z tábora má Odí fakt pamatováka. Když došel k nám, zeptal jsem se ho jestli jede teda Bára, na tuhle otázku zřejmě byl Odí velice důkladně připraven a hnedka odpověděl že asi ne. Pojede prý s Matějem ve 20 hodin. Po chvilce jsme viděli v dálce, že jde nějaká menší holka se ,,stejně velikým“ baťohem jako je ona a když došla k nám, zjistil jsem, že ji opravdu znám. 😀 Chvilku jsme čekali a kecali. Najednou Odí dostal nápad, že bychom mohli jet v 18:00 busem do Telče, zajít si do Hospůdky Na kopečku, tam si dát véču a pak pokračovat směr kostelík. Kde bychom mohli u ohýnku počkat na Matěje. A až do příchodu Matěje ke kostelíku se nic nedělo. Matěj nás ještě než Kolombo s Bárou pro něj nedošli pobavil nějakými ,,skřeky“ ,které nám připomínaly jako by spadl do jezírka kolem kterého jsme šli i my. Od té doby se nic zajimavého nedělo. Až kousek od Lhotky byla zas sranda. Přesněji když Barča četla povídku z nějaké knihy, přesnej název si už nepamatuji, a jak ji četla tak asi zapomněla sledovat cestu a místo toho aby zahnula, šla pořád rovně přímo do křoví, ale trochu za to může i Matěj, jelikož pokud mě pamět nemýlí, tak ji měl Matěj vést! To bylo z toho dne asi všechno.

Napsat komentář