Putování „Trip za hranice“

V Čechách došlo k znovuzavedení totality! Nejmenovaný Andrej zadlužil Českou republiku Číně a ta nás začíná okupovat! Čechy opouští Evropskou unii a v neděli ráno za úsvitu se zavírají hranice, potom už odsud nebude cesty pryč.
směrem na Rakousko, 21. – 23. 9. 2018

Lukáš sbírá skupinku šesti nejdrsnějších táborníků z Rohozné; Bára, Anička, Aleš, Verča, Kája a Ondra, aby jim pomohl nenápadně překročit hranice. Cestou jim za šumu rádia sděluje zprávy o jejich nadcházejícím sedmdesátikilometrovém pochodu za hranice (nejen sil, ale i ty Česko-Rakouské).

pátek 21.9.

Všech šest dobrovolných účastníků bylo samostatně rozvezeno do vesnic jižně od Jihlavy. Každý se měl za použití pouze papírové mapy dostat na rozcestí V Kluči východně od Špičáku, protože používání mobilů by je mohlo prozradit Číňanům. Zde se za tmy na krátkou dobu sjednotili to ovšem netrvalo dlouho a mladiství byli rozděleni do dvou skupin. Každé byl přidělen jeden převaděč, ten měl za úkol dostat je nepozorovaně za hranice (nikoliv pohodlně). Jedna skupina v čele s převaděčem Oliverem se s chutí hned vrhla do prodírání se různými křovinami a bažinami, aby je nikdo nezpozoroval.

sobota 22.9.

Obě družiny se okolo jedné ráno dostaly do okolí Panenské Rozsíčky, kde se kvůli prudkému dešti zakempovali a uchýlili se ke spánku. Jedna spala na autobusové zastávce v Bezděkově a druhá s převaděčem Marcelem namačkaná pod malinkou plachtou v lese. Nespali ovšem dlouho, neboť po třech hodinách je navštívil Lukáš ve svém „Pedovanu“ a sdělil jim, že ho pronásledují Číňani. Obě skupiny jími byly vyhnány, musely se rychle sbalit a pokračovat dále v cestě. Babl si však povšimnula, jak si Číňan nastupuje k Lukášovi do dodávky. Začaly konspirační teorie.

Jedna skupina měla zhruba hodinový náskok a když okolo desáté hodiny riskantně dorazila do Telče na „potřebovou“ zastávku byl jim vyměněn převaděč (bez jeho věcí). Skupinky dále pokračovaly čím dál delšími kilometry po zelené přes Radkov. Jedna skupina měla až na Verču s podvrknutým kotníkem v bowlingových botách poměrně dost energie na to, aby si mohli hrát na hřišti.

Za Malým Pěčínem se skupiny sešly dohromady a jelikož se blížily k hranicím, byl jim přidělen Filip jakožto policejní dozor. Po průchodu Dačicemi jeden oddíl ale utekl, takže byli táborníci opět ve dvou skupinách. Tak pokračovali dál. Bolavé nohy, mokré boty a nedostatek spánku se začaly projevovat. Cesta po kolejích byla jako Piano Tiles. Ondra zpíval krávám. Okolo sedmé večer jsme narazili na Lukáše s ostatními, tentokrát bez Pedovanu a nepronásledovaného Číňany. Zavedl nás na kopec, u kterého měl dodávku a poblíž Rubašova jsme se utábořili. U malinkatého nenápadného ohně byly hody; chleba, fazole, vepřové maso, guláš, bravčovské maso, bravčovské koleno z bravčovského masa… to vše v Oliverových konzervách.

neděle 23.9.

Po zaslouženém šestihodinovém spánku jsme ve tři ráno vstali a svižným tempem se vrhli na posledních 7 km naší cesty, a tak jsme o půl šesté ráno oslavně překročili hranice!

report sepsal Marcel, pro zajímavost přikládáme pár videí nářků:

Napsat komentář