Zimní táboření

Druhý pokus o přežití 3 zimních nocí v tee pee. Jen pro zdatné! Opravdová iniciační zkouška táborníka – woodcraftera. Věděli jste, že valy na Rohozné byly pravděpodobně vybudovány jako zimní tábořiště švédské armády? Putování za bizony: „Šupani tu tanka O wa či!“. Pololetky – Hromnice.
Rohozná „Na Kuši“ a okolní kopce 31. 1. – 2. 2. 2019

https://www.facebook.com/pg/SpolekKUS/photos/?tab=album&album_id=2705151306191821


foto: Klokan
účastnický poplatek 600,-Kč
s sebou: superspacák, termoprádlo, rukavice, šály, čepice …
přihlášky na akci přes SVČ Tempo

Nějak se to shodou nešťastných náhod semlelo, že mnozí na poslední chvíli onemocněli nebo z jiných důvodů nemohli a jeli jsme nakonec jen čtyři. Bára, Denis, Filip a Matěj. Doplnil nás v sobotu ráno Klokan a večer pak zachránce Yetti.

Nedočkavě jsme vyrazili po pololetním vysvědčení už v 15.10h z Jihlavy, aby jsme stihli stavět tee pee ještě za světla. Hned pocestě nás všichni povzbuzovali, že na Lipnici je taky táboření, určitě to bude kráása, máte si tam čím přitopit? apod. Po vystoupení z busu v Rohozné na návsi nás hned všichni zdravili: „Tak jdete na to!“ „Ááá táborníci, tak to už brzo bude léto…“ Nejvíc nás povídáním o včelách a terapii úlím vzduchem bavila paní Chábová s kočárkem, pak jsme ještě zamávali hospodským, dokoupili salko do masaly a na konci vsi přání od Darky: „Hrajte, ať je to slyšet až k nám!“

Před táborem nás ještě zlákala souška čumící ze škarpy, a tak jsme ji brali. Chvíli nám trvalo než jsme nabrali vodu ve studni, došli na zelené smrkové větve na valy, potom proházeli cestičky vysokým sněhem před chalupou a rozhodli se postavit to přímo před vraty. Když jsme odhazovali kruh a nosili tyče od kadibudek už byla tma. Po krátké pauze na fazole, polívku z pytlíku a kafe jsme nadělali dřevo, natáhli lining a zabydlení jsme byli asi ve 22h. To už bylo v týpku krásně teplo, spacáčky rozložený, Matěj vařil zeleninovou polívku a masalu. Po spoustě povídání ještě zazněla před spaním Posvátná dýmka a trochu jsme si i zazpívali „Eluila maya zula“… mráz venku byl pořádnej!

foto: Filip

I když nás budila lesácká auta se svozem dřeva, v páteční ráno jsme si dlouze hověli, vařili vločkovou kaši s povidly a čaj na cestu. Kolem jedenácté jsme teprve vyrazili na celodenní výšlap na Čeřínek. „Vždyť jsou tu sáňky!“ vzpoměl si někdo, „tak ty berem!“ Nejdřív nás zlákal Čertův Hrádek pod duchnami sněhu. Denis, jakožto instruktor parkouru zkušeně metal salta ze skal… a pak po kolena hlubokým sněhem k cestě na Dolní Hutě – tam to byla jízda! Po čajové přestávce už jsme to měli pár kroků na sjezdovku, kde nás překvapilo, že nejede vlek! Nádherné podmínky využívalo jen pár dětí na bobech a tatínek, co zapadl dole se skůtrem. Ptali jsme se zda nepotřebuje pomoc, ale mávl rukou, že má naviják. S malou dušičkou jsme se doštrachali k hotelu, kde nám královsky navařili vývar, uzenou kýtu a bramboráčky… těžko se nám okolo šesté z tepla zvedalo, ale docela jsme se těšili na jízdu ze sjezdovky. Matěj si v hospodě zapomněl na nabíječce telefon, tak se pro něj z půlky sjezdovky vracel a Denis mezitím ztratil ve tmě sáňky. Po bouračce, kdy se zapíchl hlavou do sněhu, mu ujely neznámo kam. Hledali jsme je až dole pod sjezdovkou a pak se Denis s Bárou vraceli až nahoru, ale marně. Už jsem začínal vypočítávat škodu v korunách, když jsme natrefili na čerstvou stopu – vedla přímo do lesa na opačnou stranu svahu. Tam jsme je konečně našli a vzájemně se popotahujíc jsme to rozjeli po cestě v půlce kopce k Hutím… Cesta nám nocí příjemně ubíhala údolím ke Klechtavci a kolem hřiště (nápad: vyzvat po letech SK Rohozná na fotbal match na návštěvní den!) a to už jsme museli Denise přemlouvat, aby s námi ještě zašel Na Truhlárnu, že jinak přece protopíme moc dřeva!

„Budete tu mít tábor taky o jarních prázdninách? Že bysme mladou poslali!“ vítali nás oba hospodští. „Máte tam teplo?“ A tak se hovor točil kolem plánů uspořádat taky táboření, jak říkají v Čížově, na jarničky. Začali jsme topit až kolem desáté a do noci zpívali jen za doprovodu bubínku skoro všechny táborové písničky.

Ráno nás vzbudil Klokan až kolem jedenácté (!!!) to jsme vařili tu obědosnídani jáhlovou s ovocem a vyrazili po pár souškách, uklízení houpačky a prosekání Bahňáku – vylovení rybiček (prvenství!), do Rychnova. Ale u Hamru jsme to vzali pro změnu doleva, ztratili vyhrnutou cestu a prošlapávali si to směrem k Řeženčicím sněhem. Objevili jsme tam nové obzory, parádní lískové remízky a malá políčka – ideální prostor pro nějakou pátrací hru. Promočení jsme dorazili na náves, nakoupili dobroty a za svitu zapadajícího sluníčka četli na stráni za koupalištěm I LOVE YOU! vyšlapáno ve sněhu. V týpý už se jen chvilenku vařilo – čočka s dušenou zeleninou a uzeným, uklízelo, Klokan musel jet dřív. A nás zachránil v houstnoucí tmě Yetti. Pomohl nám odnést naštípané dřevo zpátky do dvora, rozložit vlhkou plachtu na půdě, trochu setřít kuchyň a hlavně hodil nás až do Jihlavy na busák, kde jsme se rozešli. (Teda já jel ještě se Součkovýma busem na Slunce a povídali jsme o masopustech…)

report: Matěj

 

Napsat komentář