Baro Drom

[Ondra]

Pro Ty, co to ještě neví: letošní téma na tábor bylo ve třech kolech odhlasováno na posledním setkání v Krásné Hoře, a jsou to Romové / Cikáni.
A jako vždycky nám už od začátku roku štěstí přeje, 31.5. bude mít premiéru romská road movie ROMing s Bolkem Polívkou a Mariánem Labudou! Mrkněte na obrázky.

[Ondra]

Káča mi poslala zevrubný materiál k tématu, 42 stran, historie, obrázky, pořekadla, písně. Kdo chce být připraven, určitě do tábora nastuduje! (tipoval bych to na Davida a Colomba)

[Matěj]

"...a ponižují-li jedni kulturu druhých,
ztrácejí příležitost naučit se z ní to,
co by jejich lidství dodalo úplnosti."

Maháprabhudží, indický myslitel

Cikáni! Baro Drom Romale!
(Dlouhá cesta Romů)
kultura a tradice Romů
Letos to bude hlavně o putování krajinou, hudbě od srdce, veselém kejklířství, o živlech ohně, horkokrevné mysli a nespoutané svobodné duši. Kočování, vaření v kotlíku, potulné komediantství, pletení košíků a tkaní koberců, drátkování, hudba a taneční maraton, pohádky, vyprávění, rodina…

KNIHY

O Mamě Romě a romském Pánbíčkovi, Hana Doskočilová, Amulet, Praha 2001
Zpívající housle, cikánské pohádky, Marie Voříšková, Práce, Praha 1969
Romské pohádky, Milena Hübschmannová, Fortuna, Praha
Pal le devleskero Sidorkus - O božím Sidorkovi, Vladislav Haluška, Signeta, Praha 2003
Cikáni, Karel Hynek Mácha, Státní nakladatelství, Praha 1949
Romové v České republice včera a dnes, Ctibor Nečas, Univerzita Palackého, Olomouc 2002
Jdeme dlouhou cestou, příběhy romů a neromů v proměnách časů, Erika Manuš, Arbor Vitae, Praha 1998

FILMY

Gajdo Dilo, režie Tony Gatlif 1997
Dům k pověšení, režie Emir Kusturica 1988
Černá kočka bílý kocour, režie Emir Kusturica 1998
Zpráva o putování studentů Petra a Jakuba, režie Drahomíra Vihanová 2000
ROMing s Bolkem Polívkou a Mariánem Labudou! premiéra romské road movie 31.5.2007

MUZIKA

Alom
Goran Bregović & Weddings and Funerals Band
Boban Marković Orkestar
Besh o droM
Taraf de Haidouks
Šaban Bajramović
Ando Drom
Ida Kelarová & Romano Rats
Věra Bílá a skupina Kale
Terne Čhave
Gulo Čar
Jean Baptiste Reinhard “Django“
Stephane Grappelli
Paco de Lucía
Gypsy Kings

WEB

http://www.rommuz.cz Muzeum romské kultury
http://www.romea.cz romská internetová televize (např. videoklipy)
http://romove.radio.cz/cz/ projekt Českého rozhlasu
http://www.skola.romea.cz/ vzdělávací cyklus o romech (např. minikurz romštiny)

Baro Drom Romale pozvánka

[fajtlik]

Kdypak se pojedeme podívat na ROMING ?? nebo mám jet sám ??

[Matěj]

Asi půjdem v Jihlavě až po Havířáku...
v sokole to hrajou 25.-30.6. hold těsně před prázdninama,
TAKŽE HROMADNÝ KINO? KDO SE PŘIDÁ?

[Matěj]

přikládám pozdravy od PETRA JAHODY:

Ahoj Matěji,

Moc dík za krásný dárek, co jsi mi poslal. To tričko mi fakt udělalo radost. Díky i za pozvání na letošní tábor. Moc rád bych se přijel podívat, ale na letošní prázdniny mám maličko jiné plány, takže na 99% budu mimo ČR. Nicméně 15.7. bych se měl právě vracet domů, ale až v noci...

Nezbývá mi, než Vám popřát, abyste měli skvělé děti a počasí. Na Kanibalech se mi moc líbilo a budu na ně hodně dlouho vzpomínat. To triko si buud brát jen na sváteční vandry a to si piš, že kdo se bude ptát, se také dozví

Dělejte dál co děláte, rozdáváte radost a umíte to!!!

Asi jako mnoho dospělých, závidím Vašim dětem...

A o to víc mne mrzí, že letos neprijedu...

Ahoj Petr

S pranim pekneho dne

Petr Jahoda, tel: + 420 606 711 712,
email: petr.jahoda@ckc.cz; os.web: http://www.JahodaPetr.cz

Cesky klub cestovatelu
http://www.ckc.cz, e-mail: info@ckc.cz
Sidlo: Belcrediho 18, 628 00 Brno, tel: 606 711 712, fax:544 232 696

[Soňa]

Tak se to blíží...Jojo, já s váma bohužel nejedu, jedu na náš, skautskej, ale vám přeju, ať se vám to vydaří, hezký počasí, příjemnou atmosféru a tak vůbec jako vždycky, a užijte si to!!! Pokud to vyjde, stavím se na návštěvní den, uvidíme...
Tak táboru zdar, romale!!!

[mach!]

Zdravím všechny... tak myslím, že tábor se vydařil úplně parádně... ale ten návrat do práce bych nepřál nikomu, až jsem z toho dostal sračku ...
Těším se, že se uvidíme v Polný na pouti...nebo ještě lépe v telči...

[Ondra]

Machu dyť jsme blili skoro všichni, dle skromného průzkumu: Ondra, Romanka, Pája, Hanka (+rodiče Dočkalovi), Colombo, Ríša, Terka, domováci ...
Jinak tábor super, fotky jsou na http://www.rohozna.net/galerie/v/2007/barodrom/
My teď moc před Telčí nestíháme, ale spousta rohozňáků se tam chystá, tak se potkáme, proberem drby a tak...
drb: Pojede Colombo a přemlouvá prý Miky a Sáru!
ad: Colombo tvrdí, že jede na celou dobu!
drb:
Dopis od paní Colombové!
Vzkaz pro Velkého informátora
1. Pokud opět tajně doufáš, že se o Colombových telčských escapádách paní Colombová nikdy nedozví, doufáš MARNĚ !! Paní Colombová se VŽDYCKY VŠECHNO dozví !!
2. Co se týče Colombova pobytu v náručích pořadatelek, vše nasvědčuje tomu, že letos bude ještě hůř !!! Ovšem apeluji na dotyčné slečny - přd použitím protřepat, v žádném případě nemíchat ! Vždyť je to ještě DÍTĚ !!!!!!!!!!!
3. Doufám, že nebudu Colomba dávat po návratu zase celou noc dohromady, jako po Rohozné !!! Jsem taky jen člověk !!
Zdraví a hodně štěstí přeje
Paní Colombová

[mach!]

Já jsem ale neblil.... Možná, že jsem neměl něco co vy všichni ostatní.... Ještě musím říct, že jsem tábor zakončil v Rantířově na kombajnu s Matějem Docela zajímavý....
Ad paní Colombová... Jestli je to opravdu dopis od Colombovy máti, tak smekám klobouk... a vzkazuji, že my už se tam o něj nějak postaráme...

[David Dittrich]

Ondro,Machu a Matěji pěkné prazdniny

[colombo]

No, paní Colombová pěkně kecá, ví velký kulový, a na celou dobu sem tu taky nebyl, musel sem tahat ty blbý balíky... Ale teď je tu Honda, Sára, Deli, Klára, Hanka, byl tu Mára... Miki s Karlem tu taky strašili, a kupodivu se minuli Zbejvá jen zakopat Sářinu a Delinu babičku a rodiče, a všechno bude óká... (pro nás, pro ně spíš káó podle Delinejch slov která mi do psaní FURT KECÁ!!! )

[Matěj]

jelikož tady na téma zážitky z tábora ještě nepadlo ani slovo, přikládám deníky z bylinkářské cesty na Skalku:

VÝPRAVA ZA POKLADEM

Z tábora jsme vyšli hned po svačině. Vydali jsme se směrem na díru. Šli jsme po silnici, kterou sponzorovala Evropská Unie. Na této cestě jsme nalezli zajímavý úkaz. Ze štěrkovité silnice, nově postavené, vyrostla růžovka spolu s borůvčím.
Pokračovali jsme po stejné cestě směrem do Dolních Hutí. Po cestě do Dolních Hutí jsme nalezli třezalku tečkovanou.
Nezbývalo nám nic jiného než pokračovat v cestě. Došli jsme k rybníku, u kterého jsme našli pampelišku a listy břízy.
U rybníka jsme si dali přestávku. Pár odvážlivců se šlo vykoupat. Těmito odvážlivci byli Jiřina, Ondra, Aidam, Monika a Anička. Na tomto místě (u rybníka) jsme také našli řebříček.
Když odvážlivci vylezli z rybníku, šli jsme směrem k penzionu, kde byla hospoda. Mysleli jsme si, že bychom se mohli něčím občarstvit, ale hospoda byla zavřená. Na rozcestí jsme potkali další kočovný kmen Giňů. Spolu s nimi jsme se vydali na louku za penzionem, kde jsme se na chvilku zastavili.
Najednou Jiřku napadlo, že bychom mohli dělat kotouly dolů po louce. Všichni se toho hned chytli a začali se kutálet dolů. Potom se vymyslelo, že se všichni do hada lehnou, chytnou se za ruce a skutálí dolů. Užili jsme si spoustu legrace.
To už jsme tam byli tři družstva: Horváth, Giňa, Kotlár.
A jelikož nás napadl další bláznivý nápad, uskutečnili jsme ho. Na louce jsme si polehali tak, abychom tvořili nápis Rohozná. Nakonec se nám to povedlo a Matěj, který kvůli tomu vylezl na strom, nás vyfotil. Poté jsme se odebrali na Skalku. Šli jsme lesem a sem tam se objevovaly kameny porostlé mechem, až jsme došli k místu, kde jsme nalezlikartičku s informací, že se poklad nachází 100m od té karty. Jenže nám do toho začalo pršet, tak jsme vytáhli pláštěnky, ale poklad jsme hledali dál. Potom, co jsme ho našli, jsme se vydali na zpáteční cestu. Šli jsme lesem a uviděli jsme velké mraveniště zvláštního tvaru.
Poté nás už nic zvláštního nepotkalo. Akorát jsme se několikrát vraceli, protože jsme šli špatně. Než jsme došli do tábora, tak jsme utrhli ještě kopřivu do sbírky bylin. Do tábora jsme sice dorazili déle než jsme měli, ale také jsme zažili spoustu legrace a skvěle se pobavili.

JE BRZY RÁNO

Je brzy ráno a my vesel vyrážíme na další naší výpravu. Není teplo ani zima. Slunce se prodírá mraky. S písní na rtech stoupáme do strmého kopce výš a výš. Romské ženy nám po cestě sbírají bylinky na různé tělesné i duševní nemoci. Zatahuje se. Větve stromů se začínají ohýbat ve větru. Po chvíli se z mraků spouští déšť.
V mracích se objevuje duha. Chápeme to jako znamení, že se máme vydat na konec duhy, kde je ukrytý poklad. Dojdeme až na konec duhy. Stojíme na vrcholu skály a kapky deště rytmicky bubnují na zelenou klenbu nad námi, nám pomalu stékají za krk.
Ačkoli se nám v ruce třpytí zlatý poklad, těšíme se do tábora. Těžká mračna se rozestoupila a zjevilo se zářící kotouč Slunce. Vyrážíme.
Zastavujeme se u velikého mraveniště hemžícího se mravenci. Les šumí, jen občasný zpěv ptáků ruší tento monotóní klid. I když se nám vůbec nechce, musíme se vydat na cestu zpět….


CESTA K POKLADU
12.července 2007
Z tábora jsme mýjeli kadibudky, potom jsme pokračovali na Stříbrné doly. Pokračovali jsme nahoru do kopce, kde ráno byla rozcvička. Po cestě přes silnici kolem lesa do velkéhokopce a lesní školky. Všude nás obklopuje smíšený les, kolem tráva, velké kameny, kapradí a borůvčí. Vyšli jsme velký kopec a před námi se vyskytl lesík plný malých smrčků.

Prošli jsme vysokou travou a uviděli jsme ceduli s nápisem „Přírodní památka“. Pokračovali jsme na Čertův hrádek. Naše cesta pokračovala do Dolních Hutí. Věděli jsme, že už jsme téměř před cílem. Naše cesta pokračovala mezi dvěma poli. Nebyli jsme si jistí, zdali jsme zvolili správnou cestu, když jsme odbočili vpravo do hustého lesa. Po pár krocích se naše očekávání vyplnilo. Přišli jsme k rozlehlé Skalce, kde jsme zahodili batohy a šli hledat poklad. „Hurá!! Našla jsem ho!!“ Seběhli jsme k pokladu a začali cinkat penízkama.

Vybrali jsme si krabičku a přichystali jsme se k odchodu do tábora. Na cestě zpátky jsme došli k poli, které jsme míjeli i při cestě tam. Šli jsme stále rovně, až jsme došli do lesa, kam pěšina stále pokračovala. Bahňatá polňačka se změnila v asfaltovou cestu, po které se nám šlo výborně. Silnice byla tak klikatá, že ani nevím, kolikrát zahýbala do prava a do leva.

Sotva jsme přelezli známou závoru, tak jsme se vydali vpravo směrem na Čerťák. Přes unavené oči a bolesti nohou jsme byli schopní jenom vnímat vonící les a deštivé kapky, které na nás padaly.

Konečně jsme došli na rozcestí, kde jsme pokračovali rovně, abychom nedošli úplně na „Čerťák“. Z dlouhého kopce dolů jsme se rozběhli s natšením, že tábor není daleko. Přeskákali jsme pár kamenů a kamínků a byli jsme na místě, kde jsme ráno sbírali kosti. Už přestalo i pršet a my jsme s úsměvem zjistili, že vidíme „Bobkovo“ místečko stříbrný. Vydali jsme se po známé cestě do tábora, kolem kadibudek rovnou k ohništi, kde na nás čekala zkušená bylinkářka Martina s Jáchymem.