TEXT WORKS / LITERATURA
s textem pracuji jako očistným prostředkem, málokdy vytvářím něco čistě literární povahy... nejčastěji se mi vynoří nějaký veršík
po cestě pěšky v rytmu chůze, stává se tudíž písní. Proto tu najdete nejvíc textů k písničkám. Za dob mých studií jsem byl ponoukán zakoušet různé literární formy. Jeden divadelní dialog, teoretické spisky magisterské k dispozici níže:
PÉRÁK performance místo mytologie / diplomová práce 2003
Vztah žáka k místu studia / diplomová práce k doplňujícímu pedagogickému studiu 2003
SKŘIPKY - jihlavské unikum / příspěvek do mezinárodní konference historiků 2006
JAK JSEM POTKAL ZAJÍCE / texty do Mnohostí
BIO HUDBA / manifest 2010
Písňové texty / 2005 - 2010
Jak jsem potkal medvěda
Od jisté doby, co jsem ve škole slyšel vyprávět pana profesora Jelínka o setkání s medvědem, jsem si začal přát takovou zkuenost zažít. Nepovede se to asi každému, takže když jsem slyšel, že v Rumunsku jsou, jel jsem do českých vesnic v Banátu o to radši. Chtěli jsme s kamarádem Jindrou projít přes lesy z nejvzdálenějšího Rovenska do Bígru, ale vyrazili jsme na cestu dlouhou bezmála 30km k pozdnímu odpoledni, takže bylo jasné, že noc přečkáme pod širákem na cestě. I když jsme oba zdatní absolventi kroužku orientačního běhání, často a rádi jsme na cestě bloudili, horší to bylo k večeru, to už nás strašlivě rozbolela nožiska a když jsme mechanicky jako roboti šlapali třeba i 2km tam a 2 zase zpátky, už jsme se na sebe trochu zlobili… a tu jsme vám sešli do takového malebného údolí, kde kdysi lidé těžili uhlí nebo měď a bylo to tam trochu jak na Aljašce… vybydlené samoty, vytrhané koleje, náspy a vůbec mizející zásahy člověka do jinak čisté divočiny. Však jsme taky klidně pili z potoků a jedli co les dal (na dva dny jsme s sebou nesli jen půl pytlíku kuskusu a kozí sýr od domorodců).
A teď se to stalo! Zabloudili jsme už asi po vosumnáctý a chodili kolem jedný takový rozpadlý salaše asi hodinu. Červená značka nikde a jediná očividná cesta mizela pod povalenými kmeny stromů. Tudy!
Prudké sluníčko se opírá do vršků bukových velikánů, stojíme zase bezradně o kus dál v korytu potoka, dole už je večerní chlad a šero, kolem prudké strže a loňské listí. „No jestli jsme tady, pak musí jít ta značka někde támhle nahóře!“ shodujeme se nad pohledem do mapy.
Krřšštt! Rchhh.. Šramot a praskání větví naproti ve svahu. „Hele Jindro, támhle asi někdo de! No vidiš, turisti!“ (Za celé dny jsme potkali jen čtyři a to ještě vždycky jen ve vsi) Najednou se tam objevil docela veliký stín „To je asi vesničan a vede s sebou krávu.“ Rachot jako sviňa. Hrabání v zemi… „To je pes!“ Černá silueta na dohled od nás poněkud zmohutněla „Jindro, to nebude pes, ale něco většího! Ty vole medvěd!“ Jímá mě posvátná hrůza, mráz po zádech. „Foť!“ Pořád mráz po zádech. „Kašlu na to! To je paráda!“ dělám hrdinu a hlavou mi během vteřiny proletěl celej můj život. Vzpomínám si na rodinu, ženu a děti, co čekají na tatínka v Čechách… všimne si nás a během dvaceti sekund je tady! „Navrchu báglu mám ten drsně smrdlavej kozí sýr! Hodim mu dyžtak svačinu, to ho zdrží!“ Pozoruju to mohutný zvíře, těžký pohyby, jak si hledí svého, vyhrabává kořínky a láme větve nižších keřů. Co uděláme? Zařvem!
„Medvědééé, my se Tě bojímeéééé, utéééč!“ tleskáme a zážitek běží mrštně vzhůru mezi stromy… S bušícím srdcem se vracíme zpátky směrem k zarostlé salaši. Červená vede prudce naproti ní. Při stoupání nám pod každým krokem šustí ještěrkama oživlé listí a v duši něco říká, že to tak mělo, být. Medvěd se totiž někde zdržel a my jsme museli celý den bloudit, abychom se s ním setkali. Možná to tak je s každou událostí v našich životech. Okamžiky na sebe musejí čekat. Akce střídá mezidobí prázdné nečinnosti. Nuda, bloudění a nesmysly mají svoje místo a poslání - časem totiž kumulujete energii, která se jednou překotí ve vrcholný okamžik, kdy cítíte bytí na milión procent.
-------------------------------------------
had mluví potichu,
liška taky
a šumí
-------------------------------------------
Jak jsem slyšel prostor lesa
křivý strom ve tvaru obráceného V
přímo ve vrcholu pyramidy
na obzoru přes pole špička kostelíka ve Ždírci
(žďářit – kácet a vypalovat les)
a ozvěna v lese jako v chrámu.
Když jsem vyšel ven – na okraji
otevřený prostor pole nezní.
Stojíte v něm jako nazí.
Vykáceli les a museli postavit kostel.
26.3.2009
-------------------------------------------
Tu noc co zemřel Pájin strejda František se mi k ránu zdál sen o bráně do jiného světa. Les, sklo, stříbrný auto – dodávka, náraz…
Jeli jsme jako s tátou na chalupu. Obibusem, stříbrnou dodávkou, brácha Ondra tam byl taky. Jedem vesnicema a ještě že musíme projet tím lesem a jsme tam. Cesta – asfaltka jako po štráfu – rovná a dlouhá… kolem smrky. Najednou musíme zastavit. Já vystupuju z místa spolujezdce a zkoumám bránu ze skla, která tam předtím nebyla. Na lesní silničce stojí skleněné dveře jako stěna napříč cesty. Dokonce i do stran vede sklo a do nebe se strácí v nedohlednu. Jdu se podívat na elektronické otevírání. Nemáme klíč, tudy neprojedem! Blikátka, diody, mapka, navigační panel... chci si přečíst co a jak, když vtom z druhé strany za sklem šílenou rychlostí naráží osobní auto. Vyděšeně civím do tváře překvapeného řidiče. Ten obličej mi připomíná bodrý, kulatý spokojený výraz tváře vesnického strejdy. Vůbec tu překážku neviděl – a já se obával, že mě v další vtěřině čeká smrt přejetím. Probouzím se…
Onehdá se mi zdálo zajímavé snění.
zubři a dítě z lesa do kopce na cestě do města
dnes si ještě pamatuju ten posvátný pocit šera, obklopuje nás prales, cesta, spíš pěšina vede prudkým kopcem (něco jako nad dírou směrem k asfaltce na čerťák) ale cítím, že směřujeme do města (hosák?) kolem drátěný plot (!!!) a za ním mohutná těla chlupatých zvířat… na jednom místě přes něj od nich spíš přepadne než přeleze dítě (kojenec, batole) my ho nabíráme na cestě a pokračujeme dál. Z nozder kolem plotu jde pára… je jich větší než malé množství
-------------------------------------------
„Jak jsem malá, ale do pekla došáhnu
Peklo je pod náma,
ale do pekla došáhnu!“
Anička Kolářová
-------------------------------------------
Pan Mutant (swing-dixie k montování stánků 2005)
Pan Mutant jede na dovolenou
Pan Mutant hrá hru nepovolenou
Pan Mutant pije jen čaj Pai-mutan
Pan Mutant jede na propan butan
ref. Zakázané uvolnění nehrozí,
když běží lesem mezi kmeny a pařezy
(když běží klusem mrzi kmeny, kořeny a pařezy)
Pan Mutant jede na dovolenou
Pan Mutant, lebku nevyholenou (nedoholenou)
ref. Zakázané uvolnění nehrozí,
dokud sbírá léčivé byliny na louce i na mezi
Do Bhútánu, Indie,
Bangladéš a Turkmenistán,
Pákistán i Uzbekistán,
tam se všude chystá (m)
"rap" (deklamace)
Pan Mutant sbírá v lese houby,
ráno procvičuje klouby,
očuchává kopretiny,
maliny i ostružiny
okusuje stromům kůru,
pozoruje noční můru,
cestou hladí listy stromů,
obdivuje život Rómů
ochutnává dubů kůru
připomíná v letu můru
lítá vzhůru lítá lehce
volá sláva hurá tence
marně hledá cestu zpátky,
to do lůna Země - matky
dýchá zvolna,
dýchá lehce
víc už ani vědět nechce
víc už ani věřit nechce, že…
…pan Mutant jede na dovolenou
Do Bhútánu, Indie,
Radžastán (Pákistán) a Turkmenistán,
Kazachstán a Uzbekistán,
tam se všude chystá (m)
(nakonec hlášení: "Mutant ofsaid, zakázané uvolnění, postavení mimo hru!")
SÁRALA
tuvinská lidová
Sáro moje lásko, koně osedláme,
Touha po svobodě, chlapům srdce láme.
Stážovat budeme v Tuvě
antropo lo gicky čumět
A jestli tuhle neznáš ohledej si tep
vezmeme tě s sebou na tuvinskou step
v širé pláni stany stojí, bude to jurta
zpěv necháme hrdlem projít začneme zhurta:
Ref.:
Sárala sáralá
Sára soba párala
Párala páralá
Cáry z něho trhala
(až krev kolem stříkala)
Sára lá ska moje drahá
Sára ne ustále váhá
Sára lá me moje srdce
Sára lá hev drží v ruce
Sára stud duje na fildě
Už se těší, že z ní vyjde
Se mnou pojede do stepí
Na Sáru se štěstí lepí
Sáro hor do moje zlatá
Sáro o tevři mi vrata
Se Sárou chci v jurtě bývat
o Sáře svou píseň zpívat
Sára lá hev otevírá
Sára lá ska touha víra
Sáro dí vko moje hladká (sladká)
Život bez Tebe jsou jatkha
Khomuz, khomei, karygyraa - uvař mi čaj
kopyta ať rytmu duní a ty hudbo hraj!
Nakonec vytáhnem Čingizchánův meč
Tohle byla píseň z Tuvy - poslední leč!
Sára byla láska milá
Sáro zahoď navíc kila
Sáro lavinu svou tuku
Sáro vrať mi mojí ruku!