Umění

Termín woodcraft, ne jako obrábění dřeva, ale „lesní moudrost“ neboli „umění tábořit“ se poprvé objevuje v díle Ernesta Thompsona Setona před více než sto lety. On sám byl nejen lovcem, dobrodruhem, zakladatelem výchovy v přírodě, ale také zdatným kreslířem a především spisovatelem. Navazujeme na jeho heslo „malebnost ve všem“ a troufáme si tvrdit, že i současné táboření může mít blízko k řemeslu (zručnosti), ale také k umění a kreativitě obecně, že vede k tvořivému způsobu života.

Láká nás představovat dětem tvorbu prostřednictvím výtvarných dílen nebo sdílet umělecké projekty a myšlenky formou povídání, přednášek, diskuzí s vybranými hosty. Všemi aktivitami vytváříme síť zážitků spojených s konkrétními místy, uskutečňujeme vlastně happeningy v krajině. Některé akce přímo propojují svět umění a pobyt v přírodě.

Malá virtuální galerie níže představuje výběr děl, která vznikla v průběhu mnoha let na různých táborech. Některá intuitivně, jiná pod vedením vzácných hostů. Většinou to jsou drobné dětské obrázky, kresby, malby, ale najdou se fotodokumentace akcí na pomezí landartu a bodyartu, ready made objekty a instalace z přírodních materiálů. Výjimečně vytvořili nějakou realizaci na místě také hosté.

Tábory Rohozná mj. prošly tyto umělecké osobnosti:

Jirka Havelka, divadelní a filmový režisér (mj. někdejší vedoucí KALD DAMU)
Marek Hovorka, ředitel MFDF Ji.hlava (FAMU)
Martin Skřítek Kolář, scénárista, režisér a herec De Facto Mimo, pedagog dramatického oboru ZUŠ Jihlava
Ondřej Bauer, divadelní a filmový herec z divadla Vosto5
Miloš Makovský, UJEP Ústí n.L.
Dana Urbanová, výtvarnice, učitelka na ZUŠ Polná
Tereza Krčálová bohemistka, rusistka, překladatelka a dramaturgyně
Jana Šašková, fotografka (UMPRUM)
Hana Dočkalová, animátorka NG
Maťa Hosová, malířka
Tereza Brussmannová, sochařka (AVU)
David Dittrich, filmový producent (FAMU)
Zuzana a Jakub Demlovi, kulturní a kreativní stratégové Jihlava (FaVU)
Valerie Moravcová, sochařka (studující FaVU)

Za milé hosty z oblasti umění a kultury jsme v průběhu let uvítali:

Charlotte van Leuven, malířka
Nicole Perignon, básnířka a grafička
Vladimír Franz, malíř a hudební skladatel
Petr Váša, fyzický básník a zpěvák
Radim Zenkl, hudebník, mandolínový virtuos
Lucie Nováčková, kurátorka, ředitelka Pragowka Gallery
Bára Motlová, malířka (plackovačka Inuité)
Ondřej Marhold, houslař a sochař
Petr Urválek, sochař
Pavel Magda Pražák / Mae Sara, malíř, performer, spisovatel

Lidská kultura je právě to, co navzájem provazuje do jednoho oživeného světa všechny tvory včetně zvířat a rostlin, které jsou přirozeně omezené různosti svých těl. Pracovním nástrojem této kultury by mohlo být umění jako způsob, jak přistupovat k jednomu propojenému světu, jehož celost je možné nahlédnout jen v nějakém způsobu změněného vědomí.

Umění je zde něco, co přichází z velké dálky a jakoby z mlhy počátků a nemá přímý vztah k boji o přežití. Když sestupujeme k jeho prameni, ocitáme se v nějakém zvláštním světě, který připomíná snění a jsou v něm účast na zvířata, rostliny, tvary země, hvězdy a potom jacísi podivní tvorové mnoha různých tvarů a původů a ty můžeme označit jako duchy. Umění prochází všemi těmito rozpornými těly, obaluje je a dává jim řád. Krása je druhém moci, díky které se uspořádává svět.

Jako by to psal Viveiros de Castro (podle amazonských indiánů) o našem táboře, kde žijeme taky v jakémsi posvátném čase snění ve společenství se všemi živými bytostmi, rostlinami a ochrannými duchy lesa. Při pročítání textu mě napadlo, že to i docela dobře vyjadřuje naše kruhové logo, které je vlastně síť, propojující různé body jako symboly různých živoucích entit. Citováno z knihy Václava Cílka.: Věci, které září, Dokořán 2023