Na motivy knihy J.R.R.Tolkiena a za hudby z desítky filmů. Kája Mařík Gandalfem! Čtyři skřeti (Tom, Skřítek, ???, ???) útočí na teepee plné spících dětí, ale nepodaří se jim je probudit. Útočí na tábor (Tom vráží ve tmě do míchačky), hlídka ve složení Tydýt, Jiřan a ??? je odráží, ve strachu zapaluje všechny fagule v dosahu.
Rohozná „Na Kuši“ 19. – 30. 7. 1993 / II. běh vede Ing. Milan „Medvěd“ Kolář
Při střetu na hřišti pozná Tydýt Skřítkův svetr a kalhoty, ale neodváží se přiblížit. Skřeti se odmaskují ve sprše a vynervované hlídce vsugerují, že si byli vyčistit zuby. Vedoucí Fialka je v závěru tábora nahrazena Rozruchem. Vedoucí Pája! Na konec Gandalf (Medvěd) odpálí ohňostroj a zažene skřety. Byla celodenní a celonoční hra o vlajku elfů, která je kradena ve dne v noci i z nejstřeženějších míst. Oddíly: Hobiti, Elfové, Enti a Dúnadané!
Skřítek
Dúnadani
Byli jsme se Skřítkem a s Petrem a s Matějem a Michalem a Frantou a Pamelou a s Květou a Lenkou a s Fialkou a byli jsme Dúnadani. Soupeřili jsme s Elfama, Nortonama, Entama a Hobitama. To jsme ještě neznali Magici. Pořád jsme se střídali o vedení s Nortonama. Postavili jsme skvělou past na skřeta. Tohle je její nákres: seshora a z boku palice a hřebíky 2,5 metru měla na dýlku. To jsme vyhráli! Pamela byla hrozná. Taky jsme vyhráli vydeostop. A bylo to super!
Made in: Chick & Petr
Noční hra
Už zas! Děs. Všichni běžíme jak splašený na Stříbrný doly a tam v vzápětí brzdíme neboť Skřeti mají munici, kterou jim musíme ukradnout tak, aby nás nikdo z nich neozářil kuželem světla z baterky. Měla jsem tu smůlu, že jsem byla osvícena a měla se podle pravidel hry vrátit do tábora a potom teprve vydat znovu na cestu. Jenže mě se zrovna moc nechtělo a nedošla jsem ani k tý velký louži a rozhodla jsem se, že les obejdu a na všechny vyzraju. Bylo mi veselo, dokud jsem v dáli viděla oheň a protože jsem chtěla bejt strašně nenápadná, lehla jsem si na jehličí. Za chvíli jsem zjistila, že je všude kolem mně úplná tma ohně nikde a já jsem v lese úplně sama. Pobíhala jsem zmateně po okolí a snažil a se najít cestu ven. To se mi podařilo až po pěkný době a skončila jsme u seníku. Vůbec jsem nevěděla kudy kam, až mě nakonec našel jeden z instruktorů (myslím, že Tomáš), který usnul v lese a odnesl mě vyděšenou do tábora, kde se po mně vůbec nikdo nesháněl.
Andy
