Minulý rok se stala velká historická událost. Protože si soused stěžoval na naše halekání u večerních táboráků. (Připomínám obzvláště oblíbenou písničku Hejkal), byli jsme přinuceni založit nové ohniště.
Rohozná „Na Kuši“ říjen 1994
Nevím přesně, jestli ten plácek za stavidlem vyčistili a zbavili trávy staří mládežňáci, nebo děcka z dětského běhu, ale to není důležité. Na podzim už to bylo celkem pěkné ohnišťátko, ale něco tomu chybělo. A tak jsme se jednoho krásného dne vydali s kotouči a krumpáči do lesů. Sluníčko hřálo a my si pečlivě vybírali a vykopávali z houští malé stromečky. A ty jsme pak zasázeli za ohniště, tam kde je teď volný plácek. Za pár let tam bude krásný les. A já jsme ráda, že si budu moct říct: „Tuhle první borovičku vlevo na břehu potoka jsem zasadila vlastníma rukama.“
Stromečky si mimo jiné zasázeli účastníci podzimní Rohozné *94: „Klokan, Bury, Chadža, Mišák, Píšťalka, Bobr… a mnozí další úplně přesně už si to taky nepamatuju.“
Eva