Publikováno Od Ondra Kolář

Podzimní hučení

Podzimní Vyvanutí + HÚ! Hučíme proti! První opravdový putovní vejšlap. Skutečných a neuvěřitelných 70km v nohách! Jízda autobusem naslepo, proti proudu světlá ves, squat u Predraga, hra Duna v mlze, softball ve Lhotce, vařba na Brádle, noční pochod do Zahrádek, nádherný podzim u sv.Kateřiny, modlitebna v Horní Cerekvi, snídaně u lomu. Série akčních demonstrací proti hlubinnému úložišti jaderného odpadu na Rohozné – až 60minut hučící náves v Batelově, Dolní Cerekvi, Cejli, Milíčově.
Putovní podzimák 26. – 31. 10. 2004 / vede Matěj Kolář

10 odpovědí na “Podzimní hučení”

  3. Ahoj podzimáci, tak tedy skutečně opět bude, zas úplně jinak! 26. – 31.10.2004 tentokrát zcela putovní. START v úterý 18h morový sloup JIHLAVA! Po 3 dnech od rozeslání přihlášek jedou tito: Kloki, Hajli, Ondra, Vojta, Matěj, Jirka a pes Asta, Karel, Danča, Honza, Kamila, Jiřka, Klára a Jája… …někteří další slibovali, že aspoň podpoří akční demonstraci v sobotu či neděli. Jen Jolča zase nedostala včas info, už si zařídila brigádu, a teď ji musí zrušit, tak prej se uvidí! ➡ Ahoj – v úterý večer u sloupu!

  4. Pro další generace na zapamatování, letošního podzimáku se účastnili tito:
    Matěj, Klokan, Vojta, Pány, Ondra, Kislík, Jolča, Nikola, Jirka a pes Asta, Karel, Danča, Honda, Jiřka a Klára.
    Jako návštěvy přijeli Jája a Míša, Mach a Ivanka, na akční demonstrace z nám blízkých dorazili Terka a Míša s maminkama, Kuba Kočí, Prdík, Káča, Hajli s Martinou, Dominik a Iva s Liborem Pařízkovi a Šiška a Medvěd Kolářovi. A jestli jsem někoho zapomněl, tak napište a já to hbitě opravím!

  5. Tak se dívám, že ještě nikdo nenapsal žádnou historku z podzimáku. Tak já teda začnu: Tak jsme hledali cestu podle zprávy: PROTI PROUDU SVĚTLÁ VES. Tak jdeme a najednou stojí vedle cesty……….auto, a po chvilce druhý. Nijak tomu nikdo z nás nepřikládal vážnost, dokud jsme nepřišli na kraj louky, kde si na nás posvítil (a to do slova a do písmene), jeden takovej né zrovna příjemnej myslivec, kterej nám šeptem vynadal, jestli nejsme náhodou úplně blbí a jestli se nechceme nechat zastřelit. Tak jsme to obrátili a šli jsme se ztratit do lesa…

    Potok u domu pana Luana
    Sviští a skučí
    do deště
    vítr podzimní.
    Bystřina tluče do břehů
    mezi kameny.
    Do vody skáču
    a v kapky roztříštěna
    vzlétá
    volavka vyplašená
    se vrací,
    slétá.
    (Wang Wej)

  6. ZAPSÁNO POSLEDNÍ NOCI:
    Měli jsme zavázaný oči a i když jsem šla za Ondrou, tak jsem asi milionkrát na něco narazila ? až jsem narazila do auta. Danča „Já jsem narazila úplně přímo do sloupu“ říká Jiřka. V autobusu jsme poznávali předměty, ze kterých jsme si měli zapamatovat 1. písmeno a ze slov jsme poskládali zprávu PROTI PROUDU SVĚTLÁ VES. První co jsme slyšeli při nastupování do autobusu bylo: „Tady nejsme na maškarním. Takovýhle kraviny si dělejte někde na louce“. Vystoupili jsme v blíže neurčené vesnici a šli jsme do hospody / restaurace na děsně pálivou, ale i děsně dobrou, česnečku. Ta paní z restaurace se ptala: To maj jako ňákýho bobříka nebo co?? A když se Klára s Karlem a Jirkou vydali na záchod, zahlásila: „Doufám, že si půjde sednout na mísu a nebude se pokoušet trefit do pisoáru.“ Pak nám donesla polívku, pití a dala nám ruku na lžíci (Klokimu možná i jinam) a lžíci do polévky. Pak jsme šli kus za vesnici, kde jsme opět začali vidět.

    ALE TO UŽ JSME VŮBEC NEVĚDĚLI KDE JSME. POKRAČOVALI JSME PODLE HESLA PROTI PROUDU SVĚTLÁ VES. ŠLO SE DO KOPCE A PAK DOLEVA. NAJEDNOU U CESTY STÁLO AUTO, POTOM DALŠÍ. PAK TAM BYL POSED A NĚM NĚJAKÝ LIDI A JEDEN NA NÁS ZAČAL ŠEPTEM ŘVÁT. NADÁVAL: CO TADY CHODÍTE, TADY NEMÁTE CO DĚLAT, TO NEVIDÍTE, ŽE JE TADY HON, CHCETE, ABY VÁS NĚKDO TREFIL? TO JSTE NEVIDĚLI AUTO NEBO CO? TUDY STEJNĚ NIKAM NEDOJDETE, TAK MAZEJTE ZPÁTKY.

    Skupina 2: Naše skupina se vydala po silnici a potom zabočila doprava na lesní cestu. Tato cesta vedla chvíli podél silnice, později se šlo lesem chviličku do kopečka a narazili jsme na cestu, která křížila tu naši.
    Najednou po ní jede auto. Řidič zastaví. Matěje, který měl zavázaný oči, napadlo, že bychom se měli zeptat na cestu. Chlápek byl myslivec a poradil nám, abychom šli doprava a až narazíme na kamenitou cestu, tak se po ní máme vydat. Poděkovali jsme za radu, myslivec odjel a my putovali dál. Na kamenité cestě byla odbočka. Taková lesní cesta. Samozřejmě jsme se po ní vydali. Tato cestička vedla do kopce a později pokračovala na dvě strany. Pány, který nás vedl, určil levou cestu. Tato cesta byla tzv.  „slepá ulička“. Takže jsme se vrátili a šli po pravé. Tato taky brzy skončila, ale tentokrát jsme šli dál a zjistili, že cesta místama je a není. Nakonec jsme došli na louku. Tu jsme obešli, narazili na cestu, která nás dovedla na kraj vesnice, jenomže jsme se do ní nemohli dostat, protože cesta vedla k nějakýmu statku. Nakonec jsme došli do vesnice a Jirka plus Tazi viděli plakát, že jsme ve Světlý. Potom jsme zapadli do autobusový zastávky, kde jsme čekali asi hodinu na druhou skupinu.
    Matěj rozhodl, že se pudeme vyspat do nějaký chalupy. Narazili jsme na rozestavěný dům a později za námi přišla i druhá skupina. Tam jsme přespali a nastal další den.

    TAK JSME POKRAČOVALI DÁL. Skupina 1: Šli jsme cestou necestou, polem nepolem a když jsme skončili kdesi u takovýho divnýho stromu (v lese), tak Karel seznal, že bychom měli jít nejkratší cestou do cíle. Slovo dalo slovo a šlo se. Jako zázrakem jsme opravdu během půl hodiny došli do Světlé na zastávku, kde na nás čekal vzkaz, že zbytek bandy čeká ve SQUATU, tak jsme se vydali hledat squat. Po chvilce jsme našli starou chalupu, která byla v přestavbě. Po krátkém rozvažování jsme se rozhodli a šli jsme tam spát. V obýváku jsme si udělali místo, abychom se tam všichni vešli a šli jsme na kutě.

    Prvních pět hodin akce je zde zpracováno s detailní přesností (dozvídáme se i kdy kdo šel čurat), ale úpím po shrnujícím příspěvku – stručně celej průběh putování! Kdo dřív?

  7. 26. 10. Vše začalo u morovýho sloupu v Jihlavě, jeli jsme autobusem do nějaký vesnice, ze který se časem vyklubal Mrákotín. Pak jsme putovali do Světlé, kde jsme ve squatu (ze kterýho se časem vyklubala Predragova chalupa) přečkali noc.
    27. 10. Probuzení nám zajistila svým studeným čumákem a mokrým jazykem Asta. Dopoledne se hrálo na síče a fremeny. Pak se vařil oběd a uklízelo se. Odpoledne jsme šli kolem studánky na Javořici a z Javořice dolů do Lhotky ke Kolářům na chalupu, kde jsme se ubytovali na noc.
    28. 10. Budila nás opět Asta. Dopolední hra byla zdrh na kopec (nepamatuju si to jméno), odpoledne začíná putování dnem i nocí. První velká zastávka – kopec Brádlo, pak Hradisko, večer jsme po náročném dnu ulehli ke spánku ve školce v zahrádkách.
    29. 10. Ráno nás opět probouzí Astička (jak se stalo zvykem). Den začíná návštěvou výtvarného ateliéru na úřadě, pak se vydáváme na cestu do Počátek na vlak, kde nás opustí Žolík, Pány, Vojta, Jirka a Asta, s tím, že se k nám Jirka večer připojí v Horní Cerekvi. Oběd si děláme na kopci Svatá Kateřina. Večer nás pohostili ve svém „domě“ Adventisti v horní Cerekvi. Musíme se pořádně vyspat na to zítřejší hučení.
    30. 10. Z H.C. je to jen kousíček k lomu, tak se tam jdeme posilnit a pořádně se rozcvičit. Pak vyrážíme na náš první dnešní protest do Batelova. Hučíme a hučíme. Z Batelova se přesouváme vlakem do Dolní Cerekve a zase hučíme a hučíme. Z Cerekve jdeme pěšky do Cejel, kde nás pohostili Hromádkovi a pak jsme pro změnu zase hučeli a hučeli (někde úspěšně, někde neúspěšně). Večer jsme se vydali okolo aboridžinských maleb na Kolářovic chatu, kde jsme strávili poslední společnou noc.
    31. 10. Ráno jsme se nasnídali a vydali jsme se do Milíčova na poslední protest, kde na nás k našemu úvodnímu zděšení, ale následné radosti čekala skoro celá obec, která s nám chtěla hučet proti radioaktivitě. Když jsme zde dohučeli, šli jsme přes náš milovaný tábor , kde jsme si na závěr taky zahučeli do Rohozné na autobus, kde skončil náš podzimák… A to je pro dnešek konec přátelé 🙂

  9. Jojo, kuci vidím, že Vás to zmáhalo tam vynést pár tašek 🙂 Tak snad už žijete… taková malá střecha… ať žijou volby a blbci, kteří u nich sedí… Řeknu Vám, že mě pěkně začíná štvát, že jsem ten podzimák nestihl… samé dobré zážitky… ale mám okna a já jsem v pohodě. Pro vysvětlení… vyměňovali jsme okna na baráku… zrovna bylo pěkně… a našim už je v ložnici teplo.

Napsat komentář