27. 9. – 1. 10. 2006
Svatováclavská pouť krajinou Vysočiny.
2 odpovědi na “Nedej zahynouti nám ni budoucím!”
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
27. 9. – 1. 10. 2006
Svatováclavská pouť krajinou Vysočiny.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Tak bylo uspořádáno další setkání, tentokrát putovního rázu. Už sem se bál že z toho nic nebude, ale přece se to povedlo. Účast nijak valná, bylo nás tam jen 7 (Maťej, Anička, Hanča, Tazi, Pejv, Darek a já). Všichni, tedy jen většina, no dobře, já, Tazi a Pejv sme svorně nadávali na velký baťohy, ale dalo se to vydržet. Teda až po snězení většiny obsahu batohu. Jídlo na první večeři bylo skvělé, byla to jakási kaše z čehokoli, jejímž základem byly ovesné vločky se „špendlíky“ (jakýsi švestko-blumoidní druh ovoce), perníky a vafle, podotýkám že ze 3 se musí pořádně ukousnout, bez těch to bylo naprosto odporně kyselý, no a to se osmaží a je to vcelku v poho, jen Maťejovi to připadalo jako houbový řízky, ale tak to nechutnalo protože já houby nejim a tohle bylo docela dobrý. Nejlepší hlášky: Anička: DO HOSPODY!!!, karkulka se vdávala (3x dokola)-iná karkulka se vdávala, houby sežraly vlka. Pejv a Tazi spali spolu ve stanu… Bohužel jsem musel odjet dřív, páč mama koupila lístky na cimrmany a nepřipustila neúčast…
Musí tady zaznít opravdovej DÍK VŠEM, co šli! Za trpělivost s naší Ančou, že jsme se táhli jak sopli, ale taky za to, že mě vůbec vyprovokovali k akci,
protože bylo nádherně a my jsme si to plnejma douškama užívali! Z Jihlavy pěšky až na Rohoznou a to pěkně oklikou přes Okrouhlík, někdy téměř rovnou za nosem cestou necestou…
Pouť na návsi v rohozný byla fakt osvěžením, trochu se mi motala na řetízkáči kebule a Petrovi (Peawovi) dlužim ještě toho vystřelenýho RUMA ze střelnice! Nakonec jsme se na sobotu přesunuli díky Páje na Lhotku, kde jsme se už jen váleli a sklízeli úrodu jablek a dýní. Anička třetí slavila narozeniny!