Svatováclavská pouť na Rohozné / 1. soustředění japonců / zenová podzimní prodloužená víkendovka / odjezd ve čvtrtek 16.06h vlakem z městského nádraží Jihlava
ROHOZNÁ 27. – 30. 9. 2007
Nedej zahynouti nám ni budoucím
Já teda dorazil až v sobotu odpo, tak napíšu to málo, co vím:
Účasnili se a ukázali se:
Deli, Sára, Darek, Colombo, Johanka, Soňa, Terka, Míša, Léňa, Nikola, Dominika, Lukáš, Monika, Robin, Honza, Jiřka, Pinďa, Vojta, Káča, Janča, Ondrouš, Matěj, Romanka, Ondra, Matěj, Hajli
V sobotu jsme čekali s Léňou a Ondroušem na lavičce na příchod z výpravy na Přední skálu a pouť na Rohozný, jen co dorazila první partička s klíčema, začli jsme hrát golf až do večera, mezitím vaření houbovo/sójových mňamek a večeře venku u kamene, večer hrajem nahoře (po meditaci a ochutnávání čaje a prvního sushi od Jančy) divadla, potom jdem na kaligrafickou noční procházku na Švédy. Párty v kuchyni se protahuje až dlouho do noci, hrajem Jungle speed, Kloboučku hop, smažíme houbový řízky a dáváme vodňála. Ráno rozcvička tibetský běžec, 15minut běh jedním směrem a návrat na snídani, já byl místo toho dlouho na houbách a u tábora potkal jen Darka, kterej mi vyžulil praváky… uklizeno, ochutnáváme fazolky, batohy na záda a jedem busem domů. My pokračovali ještě přes Rácov, kde nám paní Šprinclová nabalila golfovej piknikovej košík a poslala nás zahrát si na louku pod vsí, pak jsme tam Janinku nechali a jeli se ukázat ještě do Lhotky…
Jeli sme vlakem z Jihlavy a pak pěcha do Rohozný… Cestu sme vzali kolem stromu, co sme u něj byli na Táboře. Darek tam byl první, měl dost velkej náskok. Pekli sme buřty, oheň se podařilo zapálit až vizitkama Dragabandy 🙂 První hra bylo sbírání a zpracovávání dřeva, pak ocasy kdesi v lesích… Čaje sme pili: Kukicha, Kukaicha (myslím že tak), Genmancha, Sayonara. Dostmě překvapila účast, bylo nás jak much 🙂
„Máte ty Brňáky?“ ozval se z telefonu Matějův hlas. „Ne“ . „tak ja na ně čekám…“ . Vlak měl spoždění, takže Matěj i Jiřka a spol. ho nakonec stihli. vystoupili jsme v Batelově a šli pěšky na místo, kde jsme o prázdninách byli na romském obřadu už nevím jak se jmenoval, cestou jsme potkali šípky, ze kterých jsme pak udělali výborný čaj ( v neděli už jsme ho měli všichni po krk) , a u toho stromu jsme pomocí vizitek Draga bandy rozdělali oheň a udělali buřty. za tmy jsme došli do tábora a únavou padli. Jiřka s Colombem a spol. šli ještě pro delegaci z DDM Polná, neboli Soňu. pak už všichni spokojeně usli. ráno byl velice příjemný budíček ve stylu třískání pokličkami a hrnci do sebe. po tomto raním „kraválu“ jsme dostali snídani do postele a zjistili, že nám teče kolem budovy druhý potok. po obědě jsme se šli podívat na pole, ale houby jsme viděli, tak jsme se zas vrátili a Romanka vymyslela hru, se kterou jsme vydrželi až do čajové meditace, při které Pinďa vnímal zadek, který byl přilepený k zemi, a poté jsme si vychutnali ten pravý požitek z čaje kukicha, po kterém se nedalo usnout… také jsme byli u táboráku a prožili spoustu dalších věcí, ale to kdybych měl vypisovat, tak by to už nikdo nečetl…takže děkuji všem co se zúčastnili
ještě jsme pili čaj bancha, a myslim ze je to kokeicha , ale jsem detailista… 🙂
Nejvíc toho nafotil Honza!!! S Robinem si dávali lesní zátiší, jen toho spousta bylo majzlý… Největší zážitek akce – výprava a vaření čaje Bancha a Kukicha na Přední Skále se samozřejmě nepodařilo zdokumentovat!
HAIKU Z PŘEDNÍ SKÁLY
(autory jsou japonští zenoví mistři bloudící Vysočinou lačni šálku dobrého čaje)
Čaj z kotlíku
Ó, jaká slast
Do štěbetání mláďat
blikot listů
Sedm krát sedm
stačí
Nejlépe se vnímá ticho
protože všichni furt kecaj
Dlouhá
cesta
z Čerťáku
Co krásnější než podzim
když žlutým listím kráčím
Čaj tu voní krásně
a slunce svítí jasně
Srnky utíkají
a kopýtka klopýtají
Lesy šumí vítr zpívá
a Johana hlady zmírá
Voda fouká vítr teče
a my jdem na kolotoče
V korunách větru, větví
se jas na mém čele
a horoucí dech a mé haiku
u čaje si je
Jen vůně podzima
a vítr hladící mé vlasy
ach, jak překrásné časy.
Uděná chuť v ústech se
line po čaji japonském
a žádném jiném
Na světě je krásně
já však myslím jenom básně
Mám
mouchu
v oku
Slunce svítí nebe vidí
bory šumí na mý potěšení
Prosvítající zář podzimní listinou,
doba, kdy se léto zdraví se zimou
Jsem na skále a
slyším padat listí. Ach,
jak krásné to je!
Kdo zpívá skále…
nebe si s létem stýská
Vidim že nikdo ještě nenapsal o tom jak se šlo na čertův hrádek. 😆
Matěj nám řekl, že nás cestou nesmi nikdo vidět a že můžeme chodit maximálně po dvojicích.
Já sem šla s Pinďou, ale samozřejmě sme už někde na začátku porušili pravidla a šli sme s Jiřinou.
Dokud sme neslyšeli kluky bylo vše v pohodě potom sme si nebyli jisti jestli jsou to oni a nechtěli jsme zbytečně na sebe upoutavat pozornost tak sme zazmatkovali a šli jsem rovnou za nosem ……………………… samozřejmě sme skončili na Mešnici. Pak po několika volání a zmatkování sme se sešli u studánky pod přední skálou no a pak sme na Přední skále pily ten čaj což byl zážitek…. ale ostatní už to dál rozebrali takže by bylo zbytečný to rozebírat znova 😀
ale jeste musis dodat, ze na ty masnici byl strom a z nej couhalo neco zeleznyho!!! 😆
To vite prekvapilo by me, kdyby Sara s jejim orientacnim smyslem dorazila spravne….. 😆