Nedej zahynouti nám ni budoucím


Warning: Undefined array key 1 in /data/web/virtuals/70510/virtual/www/domains/rohozna.net/wp-content/themes/rohozna/functions.php on line 145

Svatováclavská pouť na Rohozné / 1. soustředění japonců / zenová podzimní prodloužená víkendovka / odjezd ve čvtrtek 16.06h vlakem z městského nádraží Jihlava
ROHOZNÁ 27. – 30. 9. 2007

8 odpovědí na “Nedej zahynouti nám ni budoucím”

  1. Já teda dorazil až v sobotu odpo, tak napíšu to málo, co vím:
    Účasnili se a ukázali se:
    Deli, Sára, Darek, Colombo, Johanka, Soňa, Terka, Míša, Léňa, Nikola, Dominika, Lukáš, Monika, Robin, Honza, Jiřka, Pinďa, Vojta, Káča, Janča, Ondrouš, Matěj, Romanka, Ondra, Matěj, Hajli
    V sobotu jsme čekali s Léňou a Ondroušem na lavičce na příchod z výpravy na Přední skálu a pouť na Rohozný, jen co dorazila první partička s klíčema, začli jsme hrát golf až do večera, mezitím vaření houbovo/sójových mňamek a večeře venku u kamene, večer hrajem nahoře (po meditaci a ochutnávání čaje a prvního sushi od Jančy) divadla, potom jdem na kaligrafickou noční procházku na Švédy. Párty v kuchyni se protahuje až dlouho do noci, hrajem Jungle speed, Kloboučku hop, smažíme houbový řízky a dáváme vodňála. Ráno rozcvička tibetský běžec, 15minut běh jedním směrem a návrat na snídani, já byl místo toho dlouho na houbách a u tábora potkal jen Darka, kterej mi vyžulil praváky… uklizeno, ochutnáváme fazolky, batohy na záda a jedem busem domů. My pokračovali ještě přes Rácov, kde nám paní Šprinclová nabalila golfovej piknikovej košík a poslala nás zahrát si na louku pod vsí, pak jsme tam Janinku nechali a jeli se ukázat ještě do Lhotky…

  2. Jeli sme vlakem z Jihlavy a pak pěcha do Rohozný… Cestu sme vzali kolem stromu, co sme u něj byli na Táboře. Darek tam byl první, měl dost velkej náskok. Pekli sme buřty, oheň se podařilo zapálit až vizitkama Dragabandy 🙂 První hra bylo sbírání a zpracovávání dřeva, pak ocasy kdesi v lesích… Čaje sme pili: Kukicha, Kukaicha (myslím že tak), Genmancha, Sayonara. Dostmě překvapila účast, bylo nás jak much 🙂

  3. „Máte ty Brňáky?“ ozval se z telefonu Matějův hlas. „Ne“ . „tak ja na ně čekám…“ . Vlak měl spoždění, takže Matěj i Jiřka a spol. ho nakonec stihli. vystoupili jsme v Batelově a šli pěšky na místo, kde jsme o prázdninách byli na romském obřadu už nevím jak se jmenoval, cestou jsme potkali šípky, ze kterých jsme pak udělali výborný čaj ( v neděli už jsme ho měli všichni po krk) , a u toho stromu jsme pomocí vizitek Draga bandy rozdělali oheň a udělali buřty. za tmy jsme došli do tábora a únavou padli. Jiřka s Colombem a spol. šli ještě pro delegaci z DDM Polná, neboli Soňu. pak už všichni spokojeně usli. ráno byl velice příjemný budíček ve stylu třískání pokličkami a hrnci do sebe. po tomto raním „kraválu“ jsme dostali snídani do postele a zjistili, že nám teče kolem budovy druhý potok. po obědě jsme se šli podívat na pole, ale houby jsme viděli, tak jsme se zas vrátili a Romanka vymyslela hru, se kterou jsme vydrželi až do čajové meditace, při které Pinďa vnímal zadek, který byl přilepený k zemi, a poté jsme si vychutnali ten pravý požitek z čaje kukicha, po kterém se nedalo usnout… také jsme byli u táboráku a prožili spoustu dalších věcí, ale to kdybych měl vypisovat, tak by to už nikdo nečetl…takže děkuji všem co se zúčastnili

  4. colombo píše:Jeli sme vlakem z Jihlavy a pak pěcha do Rohozný… Cestu sme vzali kolem stromu, co sme u něj byli na Táboře. Darek tam byl první, měl dost velkej náskok. Pekli sme buřty, oheň se podařilo zapálit až vizitkama Dragabandy 🙂 První hra bylo sbírání a zpracovávání dřeva, pak ocasy kdesi v lesích… Čaje sme pili: Kukicha, Kukaicha (myslím že tak), Genmancha, Sayonara. Dostmě překvapila účast, bylo nás jak much 🙂

    ještě jsme pili čaj bancha, a myslim ze je to kokeicha , ale jsem detailista… 🙂

  5. Nejvíc toho nafotil Honza!!! S Robinem si dávali lesní zátiší, jen toho spousta bylo majzlý… Největší zážitek akce – výprava a vaření čaje Bancha a Kukicha na Přední Skále se samozřejmě nepodařilo zdokumentovat!
    HAIKU Z PŘEDNÍ SKÁLY
    (autory jsou japonští zenoví mistři bloudící Vysočinou lačni šálku dobrého čaje)

    Čaj z kotlíku
    Ó, jaká slast

    Do štěbetání mláďat
    blikot listů

    Sedm krát sedm
    stačí

    Nejlépe se vnímá ticho
    protože všichni furt kecaj

    Dlouhá
    cesta
    z Čerťáku

    Co krásnější než podzim
    když žlutým listím kráčím

    Čaj tu voní krásně
    a slunce svítí jasně

    Srnky utíkají
    a kopýtka klopýtají

    Lesy šumí vítr zpívá
    a Johana hlady zmírá

    Voda fouká vítr teče
    a my jdem na kolotoče

    V korunách větru, větví
    se jas na mém čele
    a horoucí dech a mé haiku
    u čaje si je

    Jen vůně podzima
    a vítr hladící mé vlasy
    ach, jak překrásné časy.

    Uděná chuť v ústech se
    line po čaji japonském
    a žádném jiném

    Na světě je krásně
    já však myslím jenom básně

    Mám
    mouchu
    v oku

    Slunce svítí nebe vidí
    bory šumí na mý potěšení

    Prosvítající zář podzimní listinou,
    doba, kdy se léto zdraví se zimou

    Jsem na skále a 
    slyším padat listí. Ach,
    jak krásné to je!

    Kdo zpívá skále…
    nebe si s létem stýská

  6. Vidim že nikdo ještě nenapsal o tom jak se šlo na čertův hrádek. 😆
    Matěj nám řekl, že nás cestou nesmi nikdo vidět a že můžeme chodit maximálně po dvojicích.
    Já sem šla s Pinďou, ale samozřejmě sme už někde na začátku porušili pravidla a šli sme s Jiřinou.
    Dokud sme neslyšeli kluky bylo vše v pohodě potom sme si nebyli jisti jestli jsou to oni a nechtěli jsme zbytečně na sebe upoutavat pozornost tak sme zazmatkovali a šli jsem rovnou za nosem ……………………… samozřejmě sme skončili na Mešnici. Pak po několika volání a zmatkování sme se sešli u studánky pod přední skálou no a pak sme na Přední skále pily ten čaj což byl zážitek…. ale ostatní už to dál rozebrali takže by bylo zbytečný to rozebírat znova 😀

  7. sara píše:Vidim že nikdo ještě nenapsal o tom jak se šlo na čertův hrádek. 😆
    Matěj nám řekl, že nás cestou nesmi nikdo vidět a že můžeme chodit maximálně po dvojicích.
    Já sem šla s Pinďou, ale samozřejmě sme už někde na začátku porušili pravidla a šli sme s Jiřinou.
    Dokud sme neslyšeli kluky bylo vše v pohodě potom sme si nebyli jisti jestli jsou to oni a nechtěli jsme zbytečně na sebe upoutavat pozornost tak sme zazmatkovali a šli jsem rovnou za nosem ……………………… samozřejmě sme skončili na Mešnici. Pak po několika volání a zmatkování sme se sešli u studánky pod přední skálou no a pak sme na Přední skále pily ten čaj což byl zážitek…. ale ostatní už to dál rozebrali takze by bylo zbytečný to rozebýrat znova 😀

    ale jeste musis dodat, ze na ty masnici byl strom a z nej couhalo neco zeleznyho!!! 😆

Napsat komentář