o krajině, čaji a jiných dobrých věcech hry, masky, výpravy, vařba japonských specialit, sauna… každý z účastníků má za úkol připravit si příspěvek do konference o japonské kultuře
LHOTKA u Telče 7. – 12. 3. 2008
Jarní tábor samurajů
Co jsme všechno zažili? Co vytvořili? Kam až došli a čím to skončilo?
Přítomni byli: (dle fotky odspodu zleva)
Pája, Vojta, Káča, Ondrouš, Janča, Helena, Terka, Hanča, Martin, Ilča, Kamča, Soňa, Predrag, Hanka, Anička, Ondra, Karel, Matěj, Romanka, Colombo, Hatatila Robin, Nikola
Na fotce chybí: Jáchymek, Medvěd, Fík, Hajli, Maru
přikládám text písně, kompilovaný z různých verzí od Sušila, kterou jsme pěli při nedělním obřadu:
Smrtná neděle, dnes nám nastala
smrtolenko, smrtolo, kams klíče dala
dala jsem jich dala svatému Jánu,
aby otevřel do nebe bránu,
dala jsem jich dala svatému Jiří
svatý jiří vstává, zem odemyká,
aby tráva rostla, tráva je zelená
svatý Juří kořen bůří…
Fiala, růže, momož nám Bože!
Nesem, nesem kyselo,
Čtyři leta viselo,
Na pátý rok spadlo,
Jak spadlo, hned zvjadlo.
Smrť, smrť ukrutná, kyselico nechutná,
Kyselicu zíme a smrť utopíme!
A ty, nový léto,
Cos nám přineslo?
Všeho dobrého, kvítí modrého.
Vij matko věnce, svý Kateřince,
Šak je dosti kvítí, až se hora svítí
A pod horó kamení,
až se hora promění.
Smrtisko sme zanesli,
praporec sme přinesli.
Hody dó, kvete dó,
kamarádi všeci rádi s létem dó…
Následující fotka vyšla taky v Jihlavských listech 14.3. s následujícím popiskem:
PŘESTOŽE zima byla na Vysočině opět vcelku mírná a milosrdná, končí i letos nakonec bez milosti ve vodě. Moranu, staroslovanský symbol zimy, vynášeli na smrtnou neděli 9. března ve Lhotce na Telečsku. -jv-, Foto: Milan Kolář
Drby:
Vojta je máslo, nenechal se totiž od Karla přemluvit na dobrodružnou výpravičku.
Ondrouš si nevšiml, že má v pokeru téměř nejsilnější kombinaci, ale i tak byl schopen rundu proti Hanče a Colombovi uhrát. Ondra passoval, neboť tušil bluf.
Tedy ještě jednou bych chtěl poděkovat všem účastníkům za nedělní obřad, protože nejen pro mě to bych nesmrtelný zážitek. Prvně jsem si myslel, že si jen tak zahrajeme na to jak to mohlo být v dávných pohanských dobách (možná ještě před 150 lety, kdy obřad popsal František Sušil na různých místech Moravy), ale nakonec mělo naše konání takovou Sílu, že mě samotného, ostříleného performera, to překvapilo.
➡
Úchvatně to všechno začalo už v sobotní předvečer Smrtné neděle (8.3.2008)
Při návratu z celodenního vejšlapu přes Míchovu skálu, Javořici (nejvyšší lesnatý vrchol v okolí) a Světlou, jsme s Martinem po cestě „ulovili“ lišejníkem obrostlý, zvěří v zimních měsících okousaný klacek a donesli jej jako „tělo“ do chalupy. Večer, kdy měl po večeři každý svou práci s přípravou (vyfukování vajíček, šití košule a barvení hlavy, vycpání hadrového těla, výroba pentlí…) holky pod vedením Heleny (z Galicie) upekly s vajec tradiční tortily. Slavnostně jsme si je chtěli sníst a tak za svitu svíc jsme si před jídlem zazpívali poprvé a snad nejlépe (protože jen tak pro sebe) onu kouzelnou říkačku… píseň má tisíc slok a dá se do nekonečna opakovat, takže za chvíli se přidali všichni a např. Helena se svěřila, že jí zněla ještě týden v hlavě.
➡
V neděli ráno, když byla SMRTOHOLKA připravena k utopení, jsme si každý našli nějaký zvučící nástroj a vydali se na průvod vesnicí k rybníku za humny. Buben, housle, cinkání, rachtání, tleskání a sbor 20hlasů zněl jakoby do poklidné Lhotky u Telče zavítali stoupenci hnutí Hare Kršna. Místní vykukovali z oken, při práci na zahradě se zarazili, hospodský pokyvoval hlavou a někteří se dokonce z povzdálí přidali k průvodu, aby jej následovali k vodě.
➡
Tam jsme za největšího lomození „nesem nesem kyselo“ a „smrť, smrť ukrutná, kyselica nechutná!“ začali na figurínu házet kamením a hroudami, odvážnější chlapi jí dokonce zapálili a při sloce „kyselicu zíme a smrť utopíme!“ jí Karel hodil ladným obloukem do rybníka! „A utíkáme!!!“ zakřičel někdo. Psi se rozštěkali, děti rozbrečeli: „Mamííí, já se bojíím!“ dav se rozbíhá zpátky ke vsi, aby se zlá Morana nemohla pomstít. Holky si dávají pagáčky a pučálku (svačinku) a kluci jdou do lesa, aby přinesli „líto“.
➡
Klučičí výprava přeskočila potok a v soukromém houští vybrala malý smrček, který v konkurenci se sousedy neměl šanci na přežití. Zrovna v momentě kdy jsme mu chtěli zazpívat a vyhrabat jeho kořeny holýma rukama, pozoruje naše konání z povzdálí starší paní, jak se později ukázalo, majitelka lesa. Uf! Špatné znamení – ženy nemají u vybírání líta co dělat… no nic, rychle jsme své dílo kdokončili, paní přesvědčili o nevyhnutelnosti našeho konání (jestli prý má přijít léto) a slavnostně ozdobený stromek – jako májku, donesli zpátky do vsi. Jak jsme dorazili k holkám, ještě máme tančit „španělský klučičí tanec“. Jáchymek se z toho zatím počůral.