Tradiční podzimák tentokrát zase trochu jinak. Druhý pokus o konstrukci pravé mongolské jurty. Místo a čas pro setkání, hry, společné putování, sebepoznání a vůbec konba žijby dobrodružstvím. (Promýšlení tématu letního tábora!)
LHOTKA u Telče – chalupa 27. 10. – 1. 11. 2009
2 odpovědi na “Jurta zhurta”
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Sešlo se nás sice pár, ale byla stejně plná chalupa…
Bára Procházková, Colombo, Jirka, Matěj, Pája, Anička, Jáchym, Ondra, Mach, Kislík, Ondrouš, Terka Brussmannová, Klokan a Hanka, domácí Šiška a Medvěd, sousedi ze Lhotky Soňa, Jarda, Johanka a Sam Indrovi, Sára a Martina Procházkovy, na Dušičky přijeli ještě taky Jitka, Šmidla, Bertík a Toník
Takhle prožitý prázdniny jsme mohli zažít jenom my!! Začlo to už v Jihlavě na autobusovém nádraží. Když jsem přišel na nástupiště uviděl jsem jenom Kolomba. V tu chvíli mě napadlo, že na ,,podzimák“ pojedu já a Kolombo ale po chvilce už vidíme Odího s baťohem o kterém jsme oba věděli, že i on pojede. Ale najednou jsem si vzpomněl, že mi taky Odí na icq psal, že jede i ,,nějaká“ Bará Procházkova, což mi tohle jméno v tu dobu nic neříkalo a tak jsem napsal, že žádnou Báru neznám, ale Odí si byl stopro jistý, že ji znám a tak ji začal popisovat. Prvně mi napsal že jezdí s námi na letní tábor, ale pořád mi to jméno nic neříkalo, jelikož si všechny lidi z tábora nepamatuju jménem, ale pouze jen obrazně, a tak ještě přidal jak vypadá a u mě pořád nic. 😀 (např. že je jí asi 11 let, blonďaté vlasy, atd.) Podle toho jsem poznal, že na podoby lidí z tábora má Odí fakt pamatováka. Když došel k nám, zeptal jsem se ho jestli jede teda Bára, na tuhle otázku zřejmě byl Odí velice důkladně připraven a hnedka odpověděl že asi ne. Pojede prý s Matějem ve 20 hodin. Po chvilce jsme viděli v dálce, že jde nějaká menší holka se ,,stejně velikým“ baťohem jako je ona a když došla k nám, zjistil jsem, že ji opravdu znám. 😀 Chvilku jsme čekali a kecali. Najednou Odí dostal nápad, že bychom mohli jet v 18:00 busem do Telče, zajít si do Hospůdky Na kopečku, tam si dát véču a pak pokračovat směr kostelík. Kde bychom mohli u ohýnku počkat na Matěje. A až do příchodu Matěje ke kostelíku se nic nedělo. Matěj nás ještě než Kolombo s Bárou pro něj nedošli pobavil nějakými ,,skřeky“ ,které nám připomínaly jako by spadl do jezírka kolem kterého jsme šli i my. Od té doby se nic zajimavého nedělo. Až kousek od Lhotky byla zas sranda. Přesněji když Barča četla povídku z nějaké knihy, přesnej název si už nepamatuji, a jak ji četla tak asi zapomněla sledovat cestu a místo toho aby zahnula, šla pořád rovně přímo do křoví, ale trochu za to může i Matěj, jelikož pokud mě pamět nemýlí, tak ji měl Matěj vést! To bylo z toho dne asi všechno.