Podzimák „DO HLOUBKY“ Chaloupky

„Krajina a umění“ je tradičně motivem podzimáku. O tábor přes říjnové podzimní prázdniny je takový zájem, že už se na Rohoznou prostě nevejdeme a protože také chceme prozkoumávat jiné obzory a zažít něco nového a jinak, máme protentokrát zamluvené středisko ekologické výchovy!
Chaloupky – Zašovice u Třebíče 26. – 30. 10. 2018

Umíme ještě vnímat přírodu jako zdroj veškerého našeho blahobytu? Jsme vděční za její dary? Odkud pocházíme, kde jsou naše kořeny a co přinášíme? Společné hledání cest neprobádaným terénem, pro nás ne tolik známou krajinou. Hry, na ohni pečení, klábosení. Písničky, hosté, rukodělné vyrábění. Umění a krajina. Zvukový deník! Jedeme pro inspiraci, porozumění i vzájemnou podporu. Kdo je Josef Hoffmann a Koloman Moser? Brtnička jako tradiční trempské údolí? Všecko zahaleno podzimní mlhou, ranní jinovatkou, šípky – jsme Vysočinou.

nebo galerie na facebooku

ESENCE PODZIMÁKU
očekávání, na co se těšíme, co je potřeba zažít? (psali jsme na začátku):
Procházky v lese / Bojovka / Zpívání u ohně / Legrace / Schovka v domě / Psychohra (sebepoznávací) / celodeňák / NOVÝ ZÁŽITKY! Markét, Anča, Verča / NOČNÍ HRU / Táborák / Zima / Hraní Secret Hitlera / BEREKY / relaxační hry / klídek / Brambory s masem a se špenátem – zazpívat si! / Déšť / X, Y, Z / Brek, Bereky / Nechodit na velký procházky / Kadiboudy 🙁 Jáhly, polenta / Místo prohry výhra!!! / Jáhlová kaše / chci výhru ne šikanu / PEPO / Palačinky / Prohrál jsem!!! / přirozeně bereky / proč brek když jsme často smutní / homeles / hra o trůny / západozemí / MADRAČKOVÝ MĚSTO / co nejšílenější počasí / hra jak se zabíjíš lžičkama / dekomlat / kuchařka Maruška mé druhé já / nerdíci / NO STRESS / useklej prst / pochoďág / zážitky / schovka / špagety / dlouhé výlety / lepší přátelské vztahy / různé zážitky / NOČNÍ DŽAMBARO!! pro Dana / noční hra / proč bych měl prohrát, když je tábor nejlepší na světě? / Tenhle tábor I LOVE!

„Člověk může být na jakémkoli místě, ale nikdy to nebude ono, pokud tam nebudou ti správní lidi a dobrá nálada.“ T.B.

PROGRAM
heslovitý výčet aktivit, více ke čtení později v podrobném reportu z akce stážujícího Tomáše Vondráka:
1. den – pátek 26. 10. vlak do Číchova, Půjdem píseň, Jalovec / Střeliště – zpěv, světlo, duchové lesa, kolíčky, ztracení hobiti, bloudění, šunkofleky, okurek, čaj cca. 21h ubytování
2.den – sobota 27. 10. brzké buzení starších, chleba, marmoška, sváča s sebou: jabko, rohlík, horalka, chaloupecký kurz CESTA K SÝRU vede Iva Suchá (do Zašovic) farma, když se zamiluje kůň, tam někde v pastvinách, kuře na paprice, knedlik / očekávání, ESENCE PODZIMÁKU akčňárna, běhačka se skovanými papírky, TV SOUTĚŽ riskuj o golfu, mezinárodní mistrovství NOČNÍ CROSSGOLF, bramboračka, noční bufet jednohubky, perník, stříhání video a zvuk materiálu
3.den – neděle 28. 10. DO BRTNICE přes Černé lesy, vymýšlime si kdo to byl Koloman Moser? čaj v hospodě, řízky na hradě, prohlídka zámku do 15h, Hoffmanův dům do 17h, bojovka ve městě: vysílání morseovkou z hradeb dolů, pěšky noční pochod přes Rychlov a Kněžice, zapeč brambory, polívka vývar, šamanské ČTENÍ A ZPÍVÁNÍ na půdě, psychohry, Margarita – pošťák
4.den – pondělí 29. 10. VLAJEČKOVÁ SNÍDANĚ, nespravedlivost ve světě: čaj, vajíčka vařená, paštika, pro někoho nalačno TIBETSKÝ BĚŽEC, špagety s bolognese, mafiáni, občané a policajti / pro noviny na koule / jogurt a rohliky / BUŠMENI A DIAMANTY (soud) / hledání pudinků a ananasů?/ BITVA milion papírkoulí
5.den – úterý 30. 10. LOUČENÍ, úklid pokojů, zabalení / rozehřívačky v kruhu / obíhačka / bretonec / HMOTA / poslepu po provaze – poznej strom/ rizoto / v kruhu v sále děkování co kdo komu za kurz / odjezd busem 13.50 nebo 14.30 přes kavárnu v Okříškách

PODĚKOVÁNÍ
poslední večer píšeme, co se opravdu povedlo:
Běh / Chválíme Matěje za trpělivost s námi! / SOUD / Psycho hra (Denis) / Hitler / PAPÍROVÁ BITVA / snídaně z různé země / BEREKY / Velice kvalitní prostor / Děkuji (za) vše(m)! / SOUD (Matyáš) / NIKDY NECHOĎTE DALEKO!!! / Skovávání papírků! / Kopání dolů / Mafiáni / Tibetský běh / Bitva / VŠE Matyáš / Chalupky, ale to znamená, že se mně bude stýskat / Moc dobré jídlo / Soud, soud, hitler, mafiáni / Špagety! / BĚH SE SCHOVANÝMI PAPÍRKY

Tomáš Vondrák – Zápisky z praxe, stáž studenta volnočasové pedagogiky

Den 1.
V pátek 26. 10. 2018 začal takzvaný ,,Podzimák“. Jedná se o tábor o podzimních prázdninách, který organizuje středisko volného času TEMPO ve spolupráci se Spolkem KUŠ. Většina účastníků vyrazila vlakem z Jihlavy. Vystupovali na zastávce Číchov a dále se šlo pěšky přes vrch Jalovec a zříceninu hrádku Střeliště až na samotné ,,Chaloupky“, jejichž adresa je Kněžice 109. Chaloupky o.p.s. jsou školským zařízením pro zájmové a další vzdělávání zabývající se zejména environmentální výchovou. Já jsem kvůli své práci vyrazil z Českých Budějovic až v pět hodin autem a přijel na místo cca. o dvě hodiny později. Pomohl jsem vedoucím připravit večeři pro hladové táborníky. Po večeři jsem společně s vedoucími zasedl u jednoho stolu a promyslel plán na další den.

Den 2.
Vstali jsme v sedm ráno a šli jsme se nasnídat. Počasí nám bohužel zatím moc nepřeje. Celý den pršelo, ale ne nějak výrazně, aby to narušilo náš program. Vyrazili jsme na tři kilometry vzdálenou mléčnou a sýrovou farmu do Zašovic. Toto zařízení spadá pod neziskovou organizaci Chaloupky. Vyrobili jsme si zde vlastní máslo a ukázali nám zde, jaká mají hospodářská zvířata. Nejvíce mě a také děti zaujala výroba másla, sýra a syrovátky. Máslo se vyrobí vyšleháním smetany. Bylo to jednoduché, stačilo smetanu vložit do sklenice a třepat s ní tak dlouho, než vzniklo samotné máslo. Také jsme si vyrobili sýr. Ten ale ještě čeká do rána, než pořádně uzraje. Poté jsme se vrátili na oběd na zámek. Po obědě byla hodinová pauza. Následně jsme šli hrát do lesa hru na honěnou. Po této hře jsme se rozdělili na týmy podle národností. Já jsem dostal Rusko. Převlékli jsme se do typického oblečení, které charakterizuje tyto národy a hráli jsme golfové riskuj. Jednalo se o klasickou hru “Riskuj“, ale šlo o otázky ohledně golfu. Byly to opravdu těžké otázky. Skončili jsme na třetím místě. Golf sleduji, ale opravdu mě některé otázky zaskočily. Po tomto kvízu následovala večeře a následně jsme pomocí tenisového míčku a pravých golfových holí šli hrát ven golf. Pršelo, byla tma a nepříjemné podmínky, ale o to více to bylo zajímavé. Vždy nám někdo svítil mobilním telefonem a jamky byly označeny blikajícím světlem, zkrátka mistrovství světa v cross golfu. Obsadili jsme poslední místo, protože jsme ztratili míček. Na zámku už na nás čekal teplý čaj. Je zde problém se sušením oblečení. Je tu teplo a v každé místnosti je čidlo. Proto radiátory nehřejí. Potřebujeme si ale osušit bundy a mokré boty. Uvidíme, co s tím uděláme v následujících dnech. Zítra nás čeká celodenní výlet do Brtnice. Venku stále prší a mělo by pršet i zítra. Možná společně s organizátorem akce (Matějem Kolářem) změníme nakonec původní plán.

Den 3.
Podle plánu jsme vyrazili na celodenní výlet do městečka Brtnice. Počasí nám moc nepřálo, ale celý den pouze mrholilo, takže jsme nemuseli přesouvat a vymýšlet jiný program. V podstatě celou cestu jsme šli lesem, mj. také kolem hájenky v Černých lesích, táborové základny jihlavského DDM. Promočené boty jsou každodenní záležitostí. Namířeno jsme měli na brtnický zámek, a poté do rodného domu architekta Josefa Hoffmanna, kde se nachází expozice přibližující jeho život a dílo. Cestou jsme měli vymýšlet, kdo je Koloman Moser. Velký kamarád pana Hoffmanna. Cesta nám zabrala 2 hodiny a byla dlouhá zhruba 6 kilometrů. Po příchodu na zámek jsme počkali na oběd, který nám paní kuchařky donesly v hrnci. Jednalo se o řízky s chlebem a okurkou. Byly ještě teplé. Prohlídka zámku byla velice zajímavá. Od 90. let patří zámek jednomu majiteli, který se jej snaží postupně opravovat. Jde ale o ruinu. Po roce 1947, kdy byl odebrán poslednímu šlechtickému rodu, který musel odejít do Rakouska, hrad chátrá. Byly v něm sklady a obývali jej také různí nájemníci, kteří si zámek stavebně upravovali tak, jak chtěli. Prohlédli jsme si také mučírnu a další místnosti. V zámku ale chybí skoro všechno původní zařízení. Vše bylo vydrancováno. Oprava zámku by stála cca. 3 miliardy korun a na to nikdo nemá peníze. Po rychlém obědě a návštěvě zámku jsme dostali další úkol. Měli jsme pomocí Morseovy abecedy zjistit, kdo je Koloman Moser. Z nádvoří hradu nám morseovkou ukazovali naši kolegové z týmu znaky a my jsme skládali písmena. Přišli jsme na to, že Moser byl malíř. Poté jsme se vydali na prohlídku rodného domu Josefa Hoffmanna, slavného architekta a brtnického rodáka. Byli jsme už všichni unavení. Po prohlídce jsme skoro za tmy vyrazili zpátky na Chaloupky. Bylo mokro a tma. Na Chaloupky jsme přišli po cca. dvou hodinách zcela vyčerpaní. Děti měly ale spoustu energie a nechtělo se jim jít spát. Po večeři jsme hráli ještě psychohru, která je náročná na přemýšlení. Okolo půlnoci jsme s vedoucími vymýšleli program na další den a v 1 hodinu ráno jsme všichni ulehli k spánku.

Den 4 .
Náš poslední opravdu celý den na Chaloupkách jsme začali netradiční snídaní. Proběhla tak, že večer před snídaní měli děti nakreslit 32 vlajek různých států. Šlo o státy seřazené podle hrubého domácího produktu. Ráno jsme připravili celkem 5 stolů. Stůl číslo jedna měl bohatou snídani. Na co si vzpomenete. Kávu, čaj, šunku, sýr atd. Postupně toho měli jednotlivé stoly méně a méně. Pátý stůl měl jen asi tři decilitry vody a suchý chleba. Účastníci snídaně mohli adoptovat lidi z jiných států (každý účastník měl svojí vlajku). My vedoucí jsme obsluhovali jednotlivé stoly. Já jsem měl na starosti stůl číslo 4. Moc jsme toho na výběr neměli. Šlo jen o dva hrnky čaje, chleba a pomazánku. Tuto hru jsme zvolili proto, aby si děti uvědomili nerovnováhu materiálního bohatství ve světě. Po hře jsme o těchto problémech diskutovali a byla to velice přínosná diskuze. Po snídani jsme šli ven. Absolvovali jsme tzv. Tibetský běh. Měli jsme za úkol se rozběhnout a po dobu 15 minut běžet a nezastavovat se. Měli jsme běhat i například přes plot atd. Po 15 minutách jsme se měli zastavit, meditovat a přemýšlet a poté se vrátit zpátky. Následovala opět diskuze. Další aktivitou byl samozřejmě oběd a polední klid. Po poledním klidu se šlo pro noviny na vysušení bot do sousední vesnice. Další na programu byla svačina a hra na soud. Jednalo se v něm o problém domorodého národu Bushmanů v Botswaně, kde jim byla odebrána půda. Tento případ se opravdu stal, v letech 2002 až 2006 ho řešil mezinárodní tribunál v Haagu. Soud trval asi 4 hodiny. Já, i s mým týmem, jsem zastupoval Bushmany a byl jsem vykázán ze soudní síně. Dopadlo to tak, že byli odsouzeni úplně všichni, ale Bushmanům byla kompenzována ztráta půdy finančně. Ve skutečnosti se mohli Bushmani v roce 2006 vrátit domů. Další aktivita byla ochutnávání potravin v ešusech po tmě, v přírodě. Jednalo se o aktivitu asi na 10 minut, ale byla vcelku zajímavá. Děti potřebují podle mého názoru co nejvíce pohybu. Stejně chodí spát o půlnoci a někdy i později. Nechápu, jak mohou to tempo vydržet. Já už jsem poměrně vyčerpaný a těším se na zítřejší návrat na koleje do Českých Budějovic.

Den 5.
Pátý a poslední den našeho podzimního tábora se nesl ve znamení odjezdu. Uklízeli jsme celý zámeček a balili jsme si věci na cestu domů. Stihli jsme si ale také zahrát nějaké hry venku. Poprvé nám vysvitlo sluníčko a bylo sice větrno, ale azurově. Neváhali jsme proto a zahráli jsme si hry venku před zámkem v přírodní zahradě. Tato zahrada je ekologická, protože se nese vduchu enviromentální výchovy jako celé toto zařízení. V 11 hodin následoval oběd. Poté jsme si pustili video z celého tábora. Každý den měl jeden tým kameru a jeden tým zvukové zařízení a měl zachycovat co se kolem něj děje. Večer se video vždy sestříhávalo, a nakonec z toho vzniklo docela povedené video. Hlavní vedoucí Matěj říkal, že bude k dispozici i s hromadou fotek na internetu. Po obědě jsme si ještě zahráli, jak říkají „Rohozňáci“, tzv. ,,Psycho-hru“. Posadili jsme se do kruhu a jedna židle byla volná. Pokud jsme měli po své pravé ruce volnou židli, měli jsme říct jméno člověka, po kterém chceme, aby si sednul vedle nás, a říci také, proč to chceme. Nakonec jsme si zazpívali lidové písničky, děti popadly batohy a vydaly se cestou do Nové Brtnice na autobus. Já jsem sedl do auta a nabral směr České Budějovice. Myslím, že to byl vydařený tábor a v mé pedagogické praxi mě to posunulo zase o kousek dál. Moc jsem si to užil. Zjistil jsem, že pracovat s touto věkovou skupinou žáků bude pro mě zřejmě úplně nejtěžší. Děti jsou nabité energií a některé dny byly opravdu náročné, ale zároveň také krásné.

Tomáš Vondrák

Malé doplnění:
Díky objížďkám jsme v Nové Brtnici v panice nastupovali do autobusů v obou směrech. Někteří pod vedením Jiřiny pražáckým rychlíkem rovnou do Jihlavy, jiní za navigace Jonáše oklikou přes okříšskou vynikající kavárnu…

Matěj