Připojujeme se k celorepublikovému protestu všech obcí a spolků spojených v Platformě proti úložišti. Vrch Zádušník (Botlusy) za hřbitovem v Dolní Cerekvi. Vítání jara. Živá hudba, tance, vynášení odpadu a smrti… Transparenty s sebou!
Dolní Cerekev 15. 4. 2023 cca. 10 – 12h
Obce a spolky z lokality Čertův hrádek vás zvou na protestní
setkání/happening proti budování hlubinného úložiště jaderného odpadu.
Desítky bubáků, nemotorných „kosmonautů“ motající se odcizeným prostorem
v ochranných oblecích! Naděje čtená nohama, že stále ještě je co pošlapat…
Menu:
– zahájení v 10 h na rohozenské cestě nad horním hřbitovem u Dolní Cerekve
– účastníci fasují ochranný oděv pro vstup do zóny povrchového areálu HÚ
– v poli polévka a pivo
– „co jsme si navařili, to si také sníme“
– grafická i tělesná vizualizace plánovaného povrchového areálu úložiště
– diskuse o současném stavu věcí a alternativách k HÚ
Místo setkání: https://mapy.cz/s/povupujabe
Desítky bubáků, nemotorných „kosmonautů“ motající se odcizeným prostorem v ochranných oblecích!
Který novinář by si mohl nechat ujít takovou fotku nebo video!?
Setkání v rámci Dne proti úložišti začne v 10 hodin na místě potenciálního povrchového areálu HÚ.
Účastníci přijdou či přijedou na určené místo u husitského hřbitova, kde je již budeme očekávat, a protože s ukládáním (ne)vyhořelého jaderného paliva není špás, budeme mít pro každého k dispozici návleky na boty a celotělový overal (asi 60 ks) k oblečení přes oblečení.
Spolem se vydáme polem, do míst potenciální menzy, nyní suplované ohništěm, na němž bude vesele bublat polévka, kterou tam od kuropění budeme tvořit s Matějem Kolářem. Pole mimo polévky vydá i pivo! To vše ke společné konzumaci pod heslem, „Co si navaříme, to si taky sníme“.
Na panelu bude k prohlédnutí vizualizace plánovaného areálu a jeho vyznačení v mapě (vlastní a vytiskne Zdeněk Dvořák).
Věříme, že v mnoha formách tu zazní, že hlubinné úložiště budovat nechceme.
Že připomeneme prohlášení současné vlády, v němž slibovala, že bude vyhodnocovat i alternativní řešení ukládání vyhořelého jaderného paliva, a nikoli jen prosazovat HÚ.
Ve 14 h navazuje tradiční Vítání jara, akce našeho spolku Roztoč kolektiv, takže pokud bude chuť, pokud bude s kým a o čem, můžeme se z pole plynule přesunout do zahrad, tam moranu chmur uplést a nechat odplavat.
Srdečně
petr a marta
Komentář starosty Dolní Cerekve Zdeňka Dvořáka:
V sobotu jsme na setkání ke Dni proti úložišti více než stovce (možná i 150) občanů poskytli všechny dostupné informace a to včetně rozsahu potenciálního povrchového úložiště, problémů, na které neustále upozorňujeme, a aktivitách spojených s projednávaným zákonem o hlubinném úložišti. Ve spolupráci se spolky z lokality pak v místě horké komory bylo možné ochutnat polévku a pivo. Celá akce totiž byla letos uspořádaná s podtitulem „Co si tady navaříme, to si taky sníme“.
Foto ze Dne proti úložišti – Milan Slavinger
Podrobně vše zachyceno v článku:
https://jihlavska.drbna.cz/zpravy/spolecnost/19868-video-ochranne-obleky-polevka-v-horke-komore-jodove-tablety-lide-v-hradku-prisli-na-den-proti-ulozisti.html
Přikládám z facebooku ideově blízký text k nedaleké druhé vysočinské lokalitě HORKA, kde proběhlo ten den 15.4. 2023 odpoledne v Budišovském parku jako součást „Dne proti úložišti“.
Cestu domů 6,5 km jsem si dal pěšky. Sem tam v dešti, cestou necestou, v zamyšlení, skrz území ohrožené tímto plánem.
Lokalita s největší hustotou obydlení v okruhu 10 km od úložiště. Střed případného úložiště je cca 8 km od kostelní věže sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí (2018 -11 503 tis. obyvatel) a cca 10 km od kostelní věže sv. Martina v Třebíči (2018 – 35 853 tis. obyvatel a dalších cca 3500 tis. obyvatel v dotčených obcích.
Je pro mne naprosto nepřijatelné, aby tato průmyslová stavba zničila krajinu, tak jedinečnou, kulturní, historickou, živou a láskyplně obhospodařovanou.
Fota jsou jen dokumentační bez kvalitního foťáku. Krom toho si dovoluji znovu zveřejnit náš článek o této výjimečné krajině v souvislosti s úložištěm.
Krajina jako domov
Radioaktivní odpad nepatří do harmonické, kulturní, hustě obývané a milované krajiny. Genius loci lokality nazývané Horka lze zničit a jeho navrácení po tomto aktu již nebude možné. Atmosféra místa by tím byla definitivně ztracena. Krajina by získala stigma místa nežádoucího.
Vztah Čechů ke krajině je historicky velmi silný, a to i přes nešťastné 20. století. Díky ztrátě soukromého vlastnictví jsme otupili svůj vztah ke krajině. Přesto stále platí, že máme to velké štěstí žít v neuvěřitelné zemi; slovy Josefa Kroutvora: „Kolik obrazů, písní a osudů se odehraje na několika kilometrech naší krajiny! Jdeme jen přes kopec a jsme jinde. Kdežto Maďar, o ubohém Rusu ani nemluvě, naškrundá kilometrů sto a je tam, kde byl.“
Specifickou oblastí v českých zemích je Vysočina. Byla osídlena relativně pozdě. Je nazývána krajem kamení a jeřabin. Je to drsný kraj s dlouhými zimami a krátkým létem, kde bylo vždy těžké se uživit. Obyčejné brambory tu byly nazývány „horským zlatem“. Nicméně možná právě proto jsou tu lidé se svou rodnou hroudou tak silně spjatí. Kulturní (člověkem zvelebenou) krajinu si zde na divoké přírodě bylo třeba doslova vyvzdorovat.
Stále platí, že o co se starám, k tomu získávám vztah. A to silné pouto je tu patrné dosud. Krajina se proměnila v bytost.
Místo mezi Hodovem, Budišovem, Náramčí a Rudíkovem nazývané Horka je zářným příkladem onoho vztahu. Uvidíte tu typickou jednoduchou krajinu – louky (dříve a v budoucnu možná opět pole) s ostrůvky borovic doplněnými obřími syenitovými valouny a šípkovými růžemi. Zejména pro návštěvníka z jiného kraje nevídané! Nedaleko místa, kde má být potenciálně uložen jaderný odpad, je malý lomek a stráň nad ním porostlá na jaře překrásně kvetoucími janovci a vtroušenými jeřáby.
Je to krajina přímo v srdci Vysočiny, součást Přírodního parku Třebíčsko. Krajina, která inspirovala mnohé básníky – Jana Zahradníčka, Jakuba Demla či Otokara Březinu. Krajina známá svou poetikou a téměř hmatatelným duchem místa, který lze jedním necitlivým zásahem nenávratně zničit. Uložením jaderného odpadu by se z ní stal kraj, který by nelákal k procházce, ale který by byl znám jako „to úložiště“. Kdo by jej navštívil? Z krajiny se nedá utéct, je všude kolem nás. Krajina je domov. Nenechme si ho vzít.
Markéta a Petr Veličkovi, krajinářští architekti