Kola, kola, píchlé duše, JASASÍ JAHÝ, divadlo, byrokrati a novomanželé, country a hlavně TŘEBOŇ – to jest cesta tam a zase zpátky – a mezitím koncert, noční tancování v parku, ochutnávání jablek (ze sousední zahrady), spaní na linu v ubytovně atd., zkrátka boží akce.
Rohozná „Na Kuši“ 16. – 27. 8. 1995 vede Milan Medvěd Kolář
KDYŽ TO SHRNU – BOMBA! Mládežňák: Jízda! Hurá do Třeboně. Divadla. Jeskyně lásky. Janek
Nejlepší byla hra k rybníku v Dolních Hutích a cesta zpátky. Do Třeboně to taky ušlo. Tričko SJSF. Bůček je všude! (pod každým kolem) s Bažem 135 km za 6.30 h v Kamenici smažák. IGR Jirka Havelka
Je zvláštní, jak člověk rychle získá přezdívku a jak na to pak rád vzpomíná. Bylo to na táboře Rohozná – Mládežňák 95. Léto – na konci srpna – a všichni na kolech. Poněvadž byl teplý den a nikam jsme nejeli na kole, skákali jsme do stavidla – no a blbli. Najednou, kde se vzal, vylezl odněkud Medvěd. Přiběhl k stavidlu a vyhlásil soutěž na Delfíny. Úkolem bylo přenést ve vybraných skupinách takzvané delfíny, jež se nesměli dotknout země a museli být mokří. Udělaly se skupiny a vybrali se delfíni. Hra začínala a cíl byl rybník Klechtavec. Která skupina tam doběhla dříve, a dala mokrého delfína do vody, vyhrála.
Naše malá skupina, v níž jsem byla delfín já, se velice snažila, aby byla první. Nejzábavnější bylo přelézání z nosiče na nosiče. V zádech naší skupiny se hnala druhá skupina se svým delfínem. U rybníka jsme se málem přerazili a nakonec jsme si myslely, že nás skupina předběhla. Tak se mnou jeden z nosičů skočil na okraj rybníku, jež tak šíleně smrděl. Pak nám řekli, že jsme první, protože druhá skupina vrazila svého delfína do louže u rybníka.
A tak celé šťastné družstvo mi dalo přezdívku delfín. A já sem utahaná a nečtu to, je to blbý!!! Vynechávám písmena a padá mi tužka.
Delfín
NA TŘÍDENNÍ VÝLET
na kolech jsme vyrazili ve trojici s Pájou a Matějem. Mimo nás jelo ještě 9 čtveřic a sraz jsme měli na Červené Lhotě. Projížděli jsme krásnou Vysočinou, potkávali občas děcka a skutečně se v podvečer sešli všichni (38) na zámku na Červené Lhotě. Cestou jsme živili zásobami z vlastních peněženech a příjemným zážitkem pro nás bylo, že jedno z grilovaných kuřátek čekalo právě na nás. Spát jsme odjeli k rybníčku nad vesničku Jižná (Rytíř). Než jsme se uložili do rozházených spacáků na pláž, zajeli jsme do hospůdky, kde hlavně Radek a jemu podobní začali závodit v pití piv. Ráno nás vyhnal déšť a trochu zima. Na prohlídce zámku to ani tak nevadilo, ale nakonec ani na kole to moc nevadilo. V Jindřichově Hradci jsme ocenili bufáček u zámku se salátama a jeli dál do Třeboně. V Třeboni jsme se sešli většinou ještě před začátkem koncertu festivalu „Zpátky do Třeboně“. Někteří, pravda, přijeli až před skončením. Matěj si zahrál s Cimbál Classicem a k spánku jsme se uložili do neuvěřitelně malé klubovny. Po snídani na náměstí v Třeboni jsme se rozjeli všemi možnými cestami. Návrat na Rohoznou měl být na večeři, ale ještě v deset večer nás byla „doma“ sotva polovina. Do půlnoci chyběl už jen Klokan, Eva, Příplo a Martina. Přijeli ve dvě v noci a dokončili tak třídenníí výlet asi 250km dlouhý, který díkybohu dopadl bez větších problémů. Pro mě je to velký proto, že jsem si ani nemyslel, že bychom to mohli dokázat. Zážitek možná ještě větší, než jízda „napříč Amerikou“, ve které drží dosavadní rekord Matěj s Honzou (225km za 12hodin), krásný proto, že jsme jeli všichni a ujet jsme to museli i když na závěr cesty promočila bouřka účastníky i několikrát. Co bude dál? Příště si vezmeme pasy!
Medvěd
Jezdili jsme s Igráčkem po barvičkách a po Kunžaku. Ale dojeli jsme. Taky jsme jedli smaženej sejr, Bůček schodil Volfa ze zábradlí do vody. Jeli jsme s Příplem a Bůčkem na Křemešník. Bůček jel napřed a mě spadl v polovině kopce řetěz. Příplo mi ho spravoval a zadřel ho. Made in: Chick & Petr
Moje srážka s Very
Bylo to v roce 95 na „mládežňáku“, když jsme se vraceli z Třeboně, kde jsme prožili pěkný den. Blízko Českých Budějovic, asi 2km od centra jsme jeli BURY, BUČI (já), VERY, BABY a ještě jiní v rozestupech 5cm (MAX). V jedné chvíli jsem začal zrychlovat, a tak stalo, to co se stalo. Já jsem spadl s kolem a vytřeštěnýma očima na mě vjela VERY. Prý jsem lezl do silnice a byl zelenej, ale to nevím, nakonec jsem dojel do Jihlavy, kde jsem si opravil kolo, a když jsem dojel jako 1 mezi prvními asi to bylo mi řečeno, že jsem boural s kamiónem. Ale to byl zas někdo jiný. Od té doby na to já i VERY nemůžeme zapomenout, jak na mě jede.
Author of the svědectví is Bůček
