Podzimák

Táborové setkání – podzimák s VOŠsockou. 32 účastníků včetně 8 praktikantů z Vyšší odborné školy sociální Jihlava
ROHOZNÁ „Na Kuši“ 15. – 19. 11. 2005


6 odpovědí na “Podzimák”

  1. Hlad a zima! Hlad a zima! Hlad a zima! Teda, přežili jsme to. Ale Citunka teď furt jenom spí. (Asi jí dal podzimák dost zabrat) Jo, mám od ní a od ségry všechny moc pozdravovat (Citunka povídala: HAF!) Pište zážitky z podzimáku, ať je co číst. Například já jich mám totiž plno.
    Třeba, jak jsme šli s Bráchou a s Matějem v pátek ráno do Rychnova pro snídani. Pak jsme šli s Bráchou zpátky a brácha měl v batohu 15 mlík. Protože ten náklad byl dost těžkej, dali jsme si zastávku v čekárně, jako vzpomínku na Limuzínku jsme snědli jedny rybičky a všechno se zdálo v pohodě. Jenže po chvilce jsme zjistili (teda Brácha zjistil), že ho nějak zebou nohy. Po bližším ohledání zjistil, že je má nějak mokrý, ale kalhoty už byly bílý (že by tak rychle zmrzly?) Ne, jak jsme byli v té čekárně, brácha se položil na ten batoh a jedno mlíko se rozlilo. Naštěstí jsme pak už bez úrazu došli domů (a brácha si ještě tím mlíkem stihl vyčistit zuby, protože měl v tom batohu kartáček).
    Ale ještě na stejné téma. V sobotu když jsme se vraceli z nákupu podjely bráchovi nohy a pro jistotu tenktokrát nerozlil mlíko, ale rozlehl hořčici.
    Nebo třeba jak jsme museli jít z Čeřínku potichu, protože by nás mohli napadnout trollové. Nikdy ještě Pinďa nevydržel být tak dlouho zticha jako v pátek v noci (to tvrdí Jiřka).
    Prostě a jednoduše… podzimák byl super.

  2. No ještěže Tě Dančo máme, jinak bysme se k těm zážitkům nedokopali, takže já jen opravuju:
    MARTINŠA. (jak měl napsáno na visačce batohu) vydržel dýl mlčet v sobotu ráno hned po probuzení, když s Colombem závodili – a musíte uznat, že oba mají už předem dost těžkou startovací pozici. Colombo to nakonec vzdal, ale bylo to myslím těsně. Já to vím, protože jsem tam ležel mezi nima a čekal jsem, až mi vstane „usnutej“ spacák…
    Přidávám tyhle vzpomínky, chronologicky a jen ve zkratce:

    16.11. Cesta z rozcestí a Karlova hra o nejmokřejší spacák; V táboře je nás hodně a máme i úplně nový děti – Markétu s Kristýnou; Běh po místečách, lampiony a večeře; Klokanův lampion vydržel sice nejmíň, zato nejvíc svítil.

    17.11. Ráno snídaně, pak v Rohozný a Rychnově sbíráme názory na HÚRAO. Dřevo s Colombem a Lukášem, kluci si dvě hodiny při tahání za pilu vyprávěli filmy, Lukáš se ptá: „Už jsi viděl film Pila?“; Oběd na hřišti, chodíme po místečách a vyprávíme si zážitky, večer divadla z výletu a příběhy z místeček;

    18.11. Napadl první sníh, hrajeme na rozcvičku Romančinu hru na pérka a koulujeme Viléma Tella (nejlepší Colombo a Klokan); Vyrábíme s Vošákama svíčky a obrázky na sklo, hrajeme fotbal a když Standa pronese s vážnou tváří větu: „Ondro, já se nudím“, vymýšlí Karel ocasy (s obchodníkem Dančou s kamenama na saunu), ale moc nám to nejde, asi je moc ocasáků; Hrajem trubkovanou (štafetové posílání míčku skrz čtvrtky, Martin jako drsný dozorce), pak vyrábíme masky a vyrážíme na cestu na Čeřínek; Po cestě šifry s úryvky písní Draga Bandy, jdem přes Čerťák, Hutě a sjezdovku (pozor na tu nádrž, Prdíku!) Maskáči vchází do hospody a objednávají si…

  3. Příběhy v podání vedoucích
    Jitka + Petra
    Švédské valy
    Šli v noci – výročí bitvy – duchové, ohňostroj
    15 lidí, muzika
    podle svíček do tábora
    záblesky světla a divné ječení
    popadli svíčku a utíkali pryč

    Pískovna
    sluneční kámen
    Pinďa ho našel
    vedoucí ho odtáhli do tábora
    polévali ho vodou – přinést co nejvíc vody
    borůvky – dary

    Díra
    dělali hada z mouky a vody
    opékali ho
    kluci dělali chatu – hlavně Prdík
    dělali čarodějnici z Dity – klacky a houby do vlasů
    beránek ze dřeva
    hra na ocasy – Bobek vyskočil na strom- na ocas nemohl nikdo vyskočit

    Krmelec
    Karel, Blecha – zachraňovali

    Místečka
    noční hra, Ondra s Fandou si lehli kolem věcí, usnuli a vedoucí je okradli

    Houští
    schovávali se, ale nebyla to hra

    Lucka
    Švédské valy
    Martin – Asi před 2 lety měli za úkol postavit zde bunkr, ještě se 3 kamarádami. Byl to pro něj nejkrásnější bunkr, spali v něm a hráli zde různé hry.

    Karel – Podzimák, 3 roky. Spolu s Dádou měli za úkol před den oživovat kámen. Aby ho šamani neunesli, museli ho přes noc hlídat. Asi po hodině uslyšeli dudy a strachem utekli do kuchyně.

    Pískovna
    Tábor „Egypt“ – kopání kostí, zde našli černou desku s hieroglyfy
    Tábor „Aztékové“ – kalendář
    – nejlepší rozvičky

    Díra
    Kája a Dáda – Podzimák. Šli večer a bavili se o úchylácích. Najednou je vystrašili a Karel se lekl. Jak se otáček, dal sestře facku.
    Martin – noční hra, strašně se vyděsil, protože po něm házeli šišky.
    Dita a Dáda – Rybník Hamr. Po hře si sedli okolo ohně. Byl zde i malý kluk Jirka. U ohně si pořád něco povídal pro sebe. Potom se někdo zeptal, jestli není náměsíčnej. Jiřík se probral a řekl, že je v pohodě.

    Houští
    Ondra – hra na hady. Každé družstvo si mělo hlídat své území a nesměli být poznáni jiným (Mlčící býk). Ondra zde spadl do vody a jak vstával, spadl na něj ještě Fanda. Když vyšli z vody, Mlčící býk je odhalil.

    Stříbrné doly
    Karel – Marco Polo 03. Na půdě jim vedoucí říkal strašidelný povídky a potom šli na stezku odvahy („Cesta do Číny“). Šli po svíčkách a protože se strašně bál, běžel. Doběhl k vedoucímu v masce (Vedoucí se lekl toho, jak funěl). Dál šel Karel do starý štoly, zde byla voda, proto lezl podél skály. Slyšel hrát tibetskou mísu; došel ke Kubovi a ten mu dal rýžovou misku.

    Vlaďka
    Švédské doly
    Kámen přes den obživovat, šamani ho nesměli unést, proto se hlídal.

    Pískovna
    nejlepší rozcvičky
    vedoucí v masce – vyděsil ho víc Kája, lezl podél skály.
    ti, co hlídali vedoucí nesměli ostatní poznat – Mlčící býk

  4. Příběhy z Rohozné
    Blonďatá ženská, taková stará, ale vlastně mladá. Vykoukla z okna a na dotaz „Můžeme se Vás na něco zeptat“ odpověděla „Ne!“ A zavřela okno

    Obézní, sympatická, starší paní. Šla kolem z nákupu. Karel se zeptal:“Dobrý den, můžu se Vás na chvilku zdržet, neznáte nějaký příběh z Rohozné nebo okolí? Jsme studenti tady z tábora Rohozná a dneska máme svátek. Nevíte něco o hlubinném úložišti jaderném odpadu, který se v této lokalitě má stavět?“ Odpověděla: „Nemohli byste jezdit na tábory, krajina i okolí by bylo zničeno. Mělo by se stavět mezi Čertovým hrádkem a Čeřínkem.“

    Plnoštíhlá paní, sympatická. Vyšla ze dveří, byla velice milá a přívětivá. Typický Karlovy kecy. Na otázku na názor o jaderným odpadu odpověděla: „Myslím, že se nebude stavět, bude to špatný; nikdo tady nebude chtít být. Mě se to netýká, spíš mých dětí.“

    Lesník – nesympatický, starý, úlisný „Hezounek“. Na typický Karlovy kecy odpověděl: „Jsme silně proti, v lese dělám a vůbec se mi to nelíbí.“

    Sympatická, na obyvatele Rohozná mladá paní. Na naši otázku odpověděla: „100% nesouhlasím proti zásahu do přírody. Jsou zde zbytky čisté přírody a nechci, aby sem zasahovali. Oni tvrdí – ráz přírody by se nezměnil, zůstane to jak to je (je to v podzemí), ale člověk nikdy neví.“

    Nevrlej chlap – protivnej. „Dej mi pokoj s takovejma kravinama prosim tě!“

    Paní na balkoně – vylezla z okna a řekla: „Co chcete vyměnit? Jo, vy dneska neměníte, vy si dneska povídáte, tak já jdu dolů, počkejte,“ Její názor: „Jestli je to tady nebo dál – jestli se něco stane, tak jsme v pytli všichni.“

    Spěchající pán – musel nutně odjet a zrovna hledal klíče od auta. Jeho manželka chtěla, aby nám řekl nějakou pověst a on odpověděl: „Řekl bych Vám to milerád, ale opravdu nemám čas.“

    Vylezl starší pán. Jeho názor byl kladný, protože byl v Dukovanech a viděl jejich kontejner na radioaktivní odpad.

    Bývalý starosta – na půl hluchý- měl hezký kolo z roku 1935. Říká: „Mělo by to tady bejt, aby lidi měli zaměstnání. Hele, já se Tě na něco zeptám mladej. Jakou škodu způsobili Dukovany?“ „Žádnou“ (odpověděl Karel) „Kolik zachránili hnědýho uhlí?“ „Hodně“ „Svět se bez jadernýho odpadu neobejde. Pralesy se kácí, velryby se zabíjí… Jádro je nebezpečný ve válce, ale svět se bez něj neobejde, Já Ti něco řeknu mladej, organizoval jsem Duhu a Děti země, starosta v Batelově a Cerekvi dostal 1600 000 korun a mě dali jen děkovnej dopis. A pak, když sem zaváděli plyn, neměli jsme na něj prachy.“

    Pán – myslivec. „K tomu já se nevyjadřuju, to jsou vědátorský práce, zásadně jsme proti, ale musí to posoudit odborníci.“

    Včelařka: „Nebude to tady v žádným případě, je tady rozpraskaný žulový podlaží. Stejně to tam budou vozit přes moji zahradu, budu jim tady dělat vrátnou!“

    Příběhy z Rychnova
    U prvního domu jsme zastihli dva včelař, kteří právě přijeli autem. Ptali jsme se jich, jestli nemají nějaký vosk a med. Včelaři nám odpověděli: „My žádný vosk nemáme, dali jsme ho do stěn.“ Potom jsme se zeptali, co si myslí o úložišti jaderné energie. „Něco o tom víme.“ My jsme se jich zeptali: „A co?“ Včelaři nám odpověděli: „Nic konkrétního nevíme.“

    Šel jsem se zeptat do jednoho domu, co si myslí o jaderném úložišti. Za vraty se ozývalo. „Ajko, ajko,…“ Otevřela mi mladá maminka a vyděšeně povídá: „Co se děje?.“ Zeptal jsem se jí na úložiště. „No, já o tom vlastně nic nevím, jsem myslela, že už to tu nebude. Ale počkejte, v létě tu létaly nějaké vrtulníky.“

    Zazvonili jsme u místní hospody a otevřela nám paní hostinská. „O úložišti nic moc nevím. Někdo říká, že to tu bude, někdo, že to tu nebude.“ Ale poradila nám alespoň kde seženeme nejlepší včelí vosk.

    Zastavili jsme se u jednoho domečku. Přišel nám otevřít pán oblečený jen v trenkách. Zeptali jsme se ho, co si myslí o jaderném úložišti. „No, někde to úložiště být musí. Když to říkají ekologové, tak tomu asi rozumí a na Měsíc to vystřelit nemůžeme.“

    Před obchodem jsme potkali podivného starého pána, který si s námi ochotně začal povídat: „Úložiště tady nechci, ale co s tím nadělám.“ Podepsal nám petici: „No, já jsem už jednu podepisoval, ale dejte to sem.“ Kolem šel jeden z obyvatelů a tak na něj pán zakřičel: „Franto, pojď jim to taky podepsat.“

    Potkali jsme manželskou dvojici. „Co si myslíte o jaderném úložišti?“ Zeptala jsem se paní. Než se paní stačila nadechnout, její muž ji odstrčila a začal sám nadávat na jaderné úložiště. Podali jsme mu pozvánku na koncert na Čeřínku a pán se na nás obořil: „A co je jako tohle, to si mám nakrájet do polívky nebo co?“

  5. Cesta na Čeřínek
    V pátek odpoledne jsme pěšky vyrazili na koncert, který se konal na Čeřínku. Na stromy v lese se připevnily šifry, které děti cestou luštily. V šifrách byly skryté texty písniček. Součástí koncertu byly i písničky na přání – kdo jako první vykřikl rozluštěný název písničky, tomu byla zahrána.

    Tady jsou ukázky rozluštěných textů:
    Žába sedí na prameni, žádná voda jen kamen…
    Rubali Janíčka vojáci, odpoledne až do noci…
    Nauč mě máti, jak pravou lásku hledati než přiletí mrak…
    Letí orli nad jezerem, řekni řekni kdo to je…
    Dvanáct loupežníků pobil…
    Žida k písni ponoukám purim, pesah, chanuka…

    Zpětná vazba
    Eva
    „Evo přijeď přístě.“
    „Evo jsi super, díky.“ Klárča
    „Evi jsi skvělá a ráda tě tu znovu vidím.“

    Petra
    „Petro ty jsi taky fajn“. Pinďa
    „Nemusím být furt zalezlá v kuchyni, příště trochu víc aktivity.Prosím! Jinak to šlo.“
    Dost statická kuchynařka. Hlavně, aby nemusela běhat.“ Karel

    Ondra
    „Ondro s tebou je vždy prča.“ Pinďa
    „Ještě že jste tady s Matějem byli, možná by to dopadlo tragicky.“
    „Odí mám tě moc ráda, seš super.“ Dáda
    „Ondro s tebou se každá hra a chvíle promění v nekonečný zdroj zábavy.“
    „Odí je báječnej.“ Karel

    Janča
    „Ani o Janče se nedá říct nic špatnýho, je s ní sranda, nezkazí žádnou legraci.“ Kolombo
    „Jančo seš ta nejlepší vedoucí.“ Pinďa
    „Janča – fajn holka, škoda že jsme se nestihli víc seznámit.“ Dáda
    „Je škoda, že ses málo zapojovala do her, jinak si docela fajn.“
    „Ahojky, bylo škoda, že si tu byla chvilku, že si fajn.“ Tazi
    „Nějak jsme se nestihli pořádně seznámit, ale jinak vypadá fajn.“Karel

    Terča
    „Chcu, aby znovu přijela, je s ní zábava a zná spoustu her:“ Dita
    „Dobré hry, jinak patřila k nejlepším z holek.“
    „Tereza byla perfektní, určitě se chci s ní někdy ještě vidět. PS: má skvělou čepici.“ Karel
    „Čau Terčo, moc by se mi líbilo, kdyby si přijela znovu, ale jedno si neodpustím, vypadáš jako kluk.“ Kolombo
    „Terča byla jedna z nej… vedoucích, který jsou tu poprvé.“
    „S Terčou byla zábava a moc, chcu aby sem jela znovu.“ Tazi
    „Teri byla jsi skvělá, vymýšlela jsi super hry, dost si nám to tady oživila. Díky.“ Klárča

    Matěj
    „Matěji o tobě nemá smysl cokoli psát, všichni ví, že seš skvělej člověk, že máš všechny dobrý vlastnosti, na který si jed vzpomenout.“ Kolombo
    „Jsi zábavný.“ Dita
    „Matěji, jak to napsat a nepopsat celej papír, no snad, že se zas co nejdřív doufám uvidíme, pak si to třeba všechno povíme. páčko“ Dáda
    „Díky,že můžu jezdit na tento tábor, je to nejlepší tábor na světě.“ Klárča
    „Je to super, že se tu můžeme společně potkávat, seš super“ Tazi
    „Co o tobě napsat. když tam kde seš ty, jsou vždy nezapomenutelný zážitky, i když je zima, hned jsem se dozvěděla, že něco takového napsal i Kolombo, jen psal až po mně.“
    „Geniální blázen, kterýho mám fakt rád.“Karel.
    „Matěji seš nejlepší vedoucí, díky němu tady můžeme být“ Hanča !!!!!
    „Matěji ty seš nejlepší vedoucí.“ Standa
    „Matěji seš ten nejlepší vedoucí, který ho znám.“ Pinďa

    Jitka
    „Je zábavná.“ Dita
    „Jitko musím uznat, že si fajn.“ Pinďa

    Vlaďka
    „Proč jste byli furt zalezlý v kuchyni, Vlaďko, s tebou je sranda a moc rád sem tě poznal.“ Kolombo
    „Vlaďko vadí mě, že seš hrozně hrubá.“ Pinďa
    Další kuchynařka, halvně, aby nemusela někdy hrát.“ Karel

    Lucie
    „Lucka je další skvělej človíček, kterej byl tady na Rohozný.“ Kolombo
    „Lucko seš fajn.“ Pinďa
    „Luci seš super, tak taková zůstaň, měj se hezky.“Dovi Dáda
    „Luci ty seš fakt super, tak přijeď i na letňák!!“
    „Čau Lucí, seš ta nej vedoucí, co tu byla, do všeho si ses hned zapojovala a doufám, že tě tady na Rohozný dostkrát uvidím.“ Tazy
    „Nemám co dodat, si super. Papa“ Klárča
    „Lucinka je naše hodná slečna vedoucí 2. ze dvou vedoucí. Chci se s ní určitě ještě vidět.“ Karel
    „Lucie je druhá nejlepší vedoucí.“ Standa

    Lukáš
    „Čau Luky, si super, akorát trošku někdy drzej, ale jinak fajn.“ Tazy
    „Jsi milý a zábavný.“ Dita
    „Lukáši, jseš fajn.“Piňďa
    „Lukáši, jsme moc rád, že sem tě poznal. Seš úplně úžasnej člověk.“Colombo
    „Tak a teď ti to vytmavím. Ne, narovinu na první pohled jsi byl hrozně nesympatickej, až namyšlenej, ale včera večer sem zjistila, že seš pohodovej a je s tebou celkem i sranda. Škoda, že je tady tak málo času. Jo, a ještě něco, dávej si občas pozor na pusu (někteří lidi sou hrozně protivný, když sou drzý). Ale jinak v poho. Páčko“ Dáda
    „Díky, že jsi byl náš vedoucí. Díky“ Klárča

Napsat komentář